Můj (ne)obyčejný den ...
8. července 2018 Články

Můj (ne)obyčejný den ...

Výroční zpráva Charity Zlín 2017 zveřejněna Možná bych měl začít tím, co je to vlastně neobyčejný den. Je to určitě den, který se vymyká z běžného chodu pracovního, nebo i volného dne. A čím se ten den, nebo spíše večer, vymykal z večera běžného? Byli jsme s manželkou v kavárně, kde hrála živá hudba, což je bohužel samo o sobě neobyčejné, ale není to to, co mne zaujalo...

Ten večer za mnou přišel člověk a poděkoval za to, že jsme mu v jistém okamžiku pomohli. Když jsem nad tím začal přemýšlet, tak jsem si uvědomil, že jsme mu přispěli poměrně malou částkou, za což mi hned v době pomoci děkoval. A když mě potkal osobně, opět poděkoval. Možná se to zdá být samozřejmé, ale není to tak automatické. A často se stává, že i ti, jimž pomůžeme výraznějším způsobem, nijak nereagují. Když dám na jednu stranu úsilí, které je potřebné k zajištění prostředků na pomoc potřebným a jak často se setkám s poděkováním, tak je to dosti neúměrné.

Já ale nemám problém s tím, když mám někomu poděkovat. A jsou to především mé kolegyně a kolegové, kteří odvádějí skvělou práci a bohužel se také střetávají s poděkováním mnohem méně, než by si zasloužili.

Drahé kolegyně, kolegové, dovolte, abych Vám velmi poděkoval za Vaši práci, bez níž by spousta lidí zůstala často v neřešitelné situaci.

Musím také poděkovat všem, kteří jakýmkoliv způsobem nám pomáhají k tomu, abychom my mohli pomáhat.

Vlastimil Vajďák, ředitel