Výroční zpráva Charity Zlín 2017 zveřejněna Možná bych měl začít tím, co je to vlastně neobyčejný den. Je to určitě den, který se vymyká z běžného chodu pracovního, nebo i volného dne. A čím se ten den, nebo spíše večer, vymykal z večera běžného? Byli jsme s manželkou v kavárně, kde hrála živá hudba, což je bohužel samo o sobě neobyčejné, ale není to to, co mne zaujalo...
Ten večer za mnou přišel člověk a poděkoval za to, že jsme mu v jistém okamžiku pomohli. Když jsem nad tím začal přemýšlet, tak jsem si uvědomil, že jsme mu přispěli poměrně malou částkou, za což mi hned v době pomoci děkoval. A když mě potkal osobně, opět poděkoval. Možná se to zdá být samozřejmé, ale není to tak automatické. A často se stává, že i ti, jimž pomůžeme výraznějším způsobem, nijak nereagují. Když dám na jednu stranu úsilí, které je potřebné k zajištění prostředků na pomoc potřebným a jak často se setkám s poděkováním, tak je to dosti neúměrné.
Já ale nemám problém s tím, když mám někomu poděkovat. A jsou to především mé kolegyně a kolegové, kteří odvádějí skvělou práci a bohužel se také střetávají s poděkováním mnohem méně, než by si zasloužili.
Drahé kolegyně, kolegové, dovolte, abych Vám velmi poděkoval za Vaši práci, bez níž by spousta lidí zůstala často v neřešitelné situaci.
Musím také poděkovat všem, kteří jakýmkoliv způsobem nám pomáhají k tomu, abychom my mohli pomáhat.
Vlastimil Vajďák, ředitel