Doba postní vyvrcholí ve Velký pátek postem celodenním. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe ... „A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“ (Mt 6,16-18)
Když se zamyslím nad tím, co pro mne znamená půst, almužna nebo modlitba, tak nevím.
V posledních letech se mi zdá, že zvláště v postní době prožívám těžké chvíle, které přicházejí jaksi samy do mého života, některé nečekaně, jiné - méně nečekané. Přiznám se, že je pro mne těžké se nad tímto tématem zamýšlet, ale vím, že jiná cesta není, než ta, po které zrovna jdu. A vše, co přichází na mé životní cestě, se snažím přijmout. Nemusím všemu rozumět, ani nerozumím, stačí to prostě přijmout, vyrovnat se, smířit se. Smířit se s tím, že zrovna já nejsem ředitelkou zeměkoule a z mraků nevisí provázky, takže za ně nemůžu tahat. (Každý, nechť si dosadí do této věty slova sám, podle sebe).
A tak asi není tak důležité, v jakém období se zrovna nacházíme. Jestli konáme půst, darujeme někomu čas, nebo peníze ... nebo se modlíme, pokud to umíme.
Na Velehradě je na hrobě Tomáše Kardinála Špidlíka napsáno: "Vše, co konáme s láskou, přejde s Kristem do Vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy, které smrtí nekončí." Já cítím, že s přibývajícími lety mého životního pochodu lépe rozumím slovům, která jsou na sarkofágu napsána.
Přeji všem požehnané a milostiplné Velikonoce
Jana Černá, pracovnice přímé péče
Ing. Pavla ROMAŇÁKOVÁ
projektová manažerka
Tel.: 603 491 601 E-mail: _8IvRWhg88Ak1~l7VX~J27d4YanBZd54Ys