25. dubna 2018
Články
Vážení pracovníci Charity Zlín, jménem účastníků pouti děkuji za laskavý a trpělivý doprovod. Velmi si Vaší práce vážíme a přejeme do dalších dnů hodně zdraví, síly a pohody. Poutníci prožili krásný den u Panny Marie svatohostýnské. Mši svatou, křížovou cestu u venkovních zastavení i svátostné požehnání vedl P. Michal Zahálka (křížovou cestu v kapli pro méně pohyblivé pastorační asistentka). Ten nám kladl na srdce, abychom se radovali, i když nás někdy něco trápí. Vážení chariťáci věřte, že všichni odcházeli do svých domovů plni nové naděje. Jarmila Maliňáková
Z dopisu pastorační asistentky Charity Zlín: Děkujeme otci Michalu Zahálkovi, za duchovní povzbuzení. Pozvání na pouť přijalo 130 farníků, měli jsme s otcem Michalem společnou mši svatou,při níž otec mluvil o tom, že
- někdy máme sklon se domnívat, že naše prosby budou vyslyšeny skrze hloubku naší víry, nebo nějakou modlitební techniku..ale Ježíš své následovníky učil, že klíč k mocným modlitbám je prostě pochopit, že ten, k němuž se modlí, je jejich Otec v nebesích.
- možná bychom měli přijmout, co staří lidé, chudí lidé a ti se zdravotním postižením dávno ví – dnešek bude náročný a zítřek o nic lepší. Když změníme svá očekávání, bude nás pocit zklamání, izolace a nespravedlnosti, který je neoddělitelně spojen s nevyslyšenou modlitbou méně trápit. Budeme – li k životním zkouškám přistupovat jako k něčemu normálnímu, stanou se pro nás klidné časy překvapením.
- Nemocná paní, kterou litovali, že onemocněla rakovinou, říká – rakovina není to nejhorší, co se mi mohlo stát. Je tak omezená. Nemůže ochromit lásku, zmařit naději, nahlodat víru, podkopat mír, podrýt důvěru, zničit přátelství, vymazat vzpomínky, umlčet odvahu, potlačit Ducha, ani zmenšit Ježíšovu moc.
Nebýt nemoci – všimli bychom si druhého?
Nebýt hladu – dokázali bychom se rozdělit?
Nebýt utrpení – dokázali bychom obejmout a naslouchat?
Nebýt bolesti - dokázali bychom druhé přijímat?
Po mši svaté následovala křížová cesta, kterou ti zdatnější absolvovali s otcem Michalem venku a méně pohybliví v kapli Svatého Josefa. Pak následoval oběd, po něm svátostné požehnání a vydali jsme se domů.
Jak říkala jedna poutnice: "U Maminky Marie na Hostýnu, je mi nejlépe." +Noela Frolková
