7. ledna 2017
Články
„My tři králové jdeme k vám,“ notují zlínské pečovatelky na chodbě jednoho z panelových domů a zvoní na zvonek. Nikdo neotevírá. Kroky míří k dalším dveřím. Otevírá bělovlasá žena, je více než zřejmé, že má lehce znehybněnou jednu stranu těla. Usměje se na děvčata a jejich dětský doprovod, vyslechne koledu, přispěje mincí. A vysloví přání: „Prosím vás, navštivte moji sousedku ...
... Ona na Vás každý rok čeká. Víte, je osamělá, pomáhám jí s péčí o sebe samu, ale vidíte, že už také nejsem zrovna fit.“ Na odpověď královen, že marně zvonily, reaguje pobídkou, že paní není zamčena, ať do bytu klidně vstoupí. Sama je ráda doprovodí.
V malém bytě seděla na posteli shrbená starší žena. Bylo více než zřejmé, že pomoc skutečně potřebuje. Nebylo potřeba příliš mluvit. Děvčata, pečovatelky Bára, Míša a Yvona, se pouze na sebe podívaly a daly se do práce. Během půl hodinky měla žena připravenu svačinu, uvařen čaj, poklizen pokoj, v němž tráví svůj veškerý čas. Dvě pečovatelky byt spolu s dětmi opustily, aby třetí královna poskytla paní osobní hygienu. „Jsem šťastná, že chodíme na koledu. Každý rok zažijeme něco neobvyklého. Dnes se mi bude tak krásně usínat,“ reagovala na setkání královna pečovatelka, paní Michaela.
Tímto příběh nekončí. Děvčata paní ujistily, že ji v následujícím týdnu navštíví sociální pracovnice, aby ji seznámily s možnostmi pomoci nejen ze strany pečovatelské služby.
Královny byly skutečně posly dobrých zpráv.
Pavla Romaňáková, projektová manažerka
ilustrační foto
