Peri - intraventrikulární krvácení (PIVH) představuje krvácení do mozku v důsledku popraskaných mozkových cév, které byly při odlučování placenty přespříliš zatíženy a brzkým termínem porodu málo vyvinuty. Samotné krvácení do mozku se může objevit jako intra (uvnitř) nebo peri (kolem mozkových komor). Mimo tlumení křečí, transfůze a doplňování tekutin toho mnoho dělat v daný moment nelze, je potom rozhodující, jak si s tím poradí samoobnovující léčebné procesy vlastního těla. Ty dětské jsou fantastické, individuálně nesrovnatelné.

Následky samotného krvácení nikdo nestanoví, vše se pozná až v průběhu let vývoje samotného dítěte, podle rozsahu krvácení do mozku. Medicína předpokládá různé poruchy zraku, řeči, DMO, epilepsii, mentální retardaci a jiné další prognosticky nepříjemné diagnosy. Předpoklad a realita mohou být samozřejmě velmi, velmi rozdílné.

Rozsah krvácení do mozku je podle lékařské diagnostiky dělen na čtyři stupně, přičemž stupeň nejvyšší, jež je diagnostikován u Fabiánka, signalizuje velké poškození mozkové tkáně. Podrobný popis aktuálních diagnóz - vlastní webové stránky.

Jak to všechno začalo

Fabiánek se narodil předčasně, ve třicátém týdnu těhotenství chirurgicky s váhou 1630g a 42cm. Pokud by mohl svůj příběh vyprávět, bylo by to možná tak nějak: "Asi pět dnů jsem měl pro akutní dechovou tíseň a nevyvinuté plíce zavedenou hadičku, která mi pomáhala dýchat, přišla také infekce a několik transfůzí. Bydlel jsem v průhledném domečku, kde mi krásně topili a každý den jsem viděl mamku a většinou i taťku, jak za mnou chodí. Jak moc já chtěl už jít domů. Oba se o mě moc báli, někdy plakali, a i když jsem to neměl vidět, někdy to nešlo přehlédnout. Jindy zase oplývali neskutečným přívalem energie a radosti. O sestřičce jsem jen slýchal, na návštěvu mohla jenom jednou. Domů mě z nemocnice pustili až po více než dvou měsících. Jak já byl šťastný! První Vánoce a já byl konečně s celou svou rodinou.

Bohužel během mé hospitalizace v nemocnici mě potkalo hodně nepříjemných věcí. Krvácel jsem prý hodně do hlavičky, potom mě převezli do jiné nemocnice a tam mi pořád něco odsávali z takové "žirafí kapsličky" (Ommaya rezervoár) až do operace, kde mi zavedli hadičku z hlavičky do bříška (VP shunt), bez které bych nemohl být taková čiperka. Hůř vidím, ale máma se mnou cvičí zrakovou stimulaci a dnes jsem úplný král, no možná nebudu sportovat jako profík a řídit auto, ale hlavně něco vidím, úplně slepý nejsem, ale vše se musím postupně učit a potřebuji pořád novou a novou stimulaci. Je to jako se cvičením těla, to se mnou zase cvičí pravidelně táta. Věříme, že to bude co nejlepší, ale ještě mám před sebou velký kus cesty a jestli se někdy postavím i na ty spodní tlapky, to teprve uvidíme, to nevím ani já, i když bych si to moc přál. 

Čeká mě mnoho zážitků, které zdravé děti nemají a moje rodiče čeká zase spousta řešení situací, které rodiče zdravých dětí neznají a řešit nemusí, ale jsem tu, žiju a mám to tady moc rád a všichni víme, že to je na životě to nejcennější. 

Jsem velký smíšek a pohodář, mám rád svůj režim a klídek. Miluju návštěvy, děti a když se kolem něco děje."

Fabinek tedy potřebuje nepřetržitou péči druhé osoby. A nejen to. Progresi onemocnění brzdí např. rehabilitace Vojtovou metodou, rehabilitace pomocí Bobath metody, logopedie, zraková stimulace pasivní i aktivní, kraniosakrální osteopatie a další. 

"Co se týká prognóz, tak zřejmě Fabiánek běhat s dětmi nebude, ale byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo zvládnout samostatný sed, postavení na nohy, pohyb na kolenou a mluvení, protože komunikace je frustrující pro obě strany. Proto se snažíme využívat co nejvíc standardních i nestandarních terapií, i sami chodíme na kurzy a učíme se a doufáme, že drobeček k drobečku pomůže, v tempu Fabinka, protože vše chce ohledy na režim a jeho aktuální stav," napsala (2017) maminka klučiny.