24. dubna 2020
Články
Pane náš, prosíme Tě, ochraňuj nás a požehnej naši práci, ať přinášíme těm, kteří na nás čekají úlevu a pochopení a dokážeme jim pomoci k jejich spokojenosti. Naplň nás svou láskou. Amen
V minulém týdnu se mi po telefonu ozvala moje kamarádka, která pracuje v pobytovém zařízení pro seniory. Pro mnohé výstižněji, domov důchodců. Svou práci má moc ráda, těší ji a hřeje u srce. I přesto si posteskla, že v tomto ´koronavirovém´ čase jim přeci jen přibylo hodně povinností. K tomu všemu, některé pracovnice mají malé děti, tudíž jsou s nimi doma, jiné odmítají pracovat v podmínkách, které jsou teď nastaveny, jako třeba rouška dvanáct hodin na obličeji, tak odcházejí. Ty, které se rozhodly vydržet, mají logicky režim velmi náročný. V neobvyklé situaci jsou ale pochopitelně i sami senioři. Vždyť většina pobytových zařízení je uzavřena návštěvám už od začátku února. Nejdříve z důvodu chřipkové epidemie, následně karanténa plynule přešla na nynější stav. Už dlouhé týdny se senioři nemohli setkat se svými rodinami. A většina z nich už ani nezvládne telefonovat. No a i když jim vysvětlíte, že rodina přijít nemůže, tak to brzy zapomenou a znovu a znovu se ptají, co se děje, že jejich milovaní nepřicházejí … A to byl důvod, proč vedení domova požádalo rodiny a příbuzné, aby si své blízké vzali na přechodnou dobu domů. Kladně zareagovalo necelé jedno procento. Ano, někteří senioři nikoho blízkého nemají, mnohé rodiny zase nejsou uzpůsobeny péči o seniora, ale takový nezájem nikdo v zařízení nečekal.
A tak mi připomenula, jak jsou zaměstnanci charity úžasní. Díky nim, díky jejich práci v domácnostech, mohou senioři a nemocní lidé být doma. Tam, kde je jim nejlépe, kde se cítí bezpečně, kde jsou pevně zakořeněni. Jedna naše klientka mi řekla: „Moc se modlím za všechna děvčata z charity, aby je Pán Bůh ochránil před tou novou nemocí. Nevím, kdo by se o nás staré staral, kdo by je mohl nahradit.“
Také i já se za Vás všechny modlím a přeji požehnaný čas +Noela Frolková, pastorační asistentka
