7. května 2020 Články

Sdílená starost je poloviční, sdílená radost pak dvojnásobná. Proto je dobré o pečující pečovat

"Konečně jsem mohla někomu vyprávět svůj příběh," rozplakala se starší dáma, pečující o rodiče, když odcházela z jednoho z pravidelných setkání pečujících ve zlínské Charitě a stále ještě se slzami v očích pokračovala: "Zatím mi nikdo nedal prostor, aby mě vyslechnul a pochopil, jak se cítím. Že se se mnou celý život táhne snaha zavděčit se a nehledět přitom na vlastní potřeby. A možná i díky vám jsem si to uvědomila a jsem připravena začít myslet i na sebe, než se složím. Protože pak už bych se nemohla starat o nikoho."

I když nouzový stav v naší zemi přetrvává se, s ohledem na uvolńování vládních nařízení, setkání pečujících uskuteční v úterý, 12.května od 16-ti hodin na zlínské Zálešné I/3222. V čase, kdy jsou všichni více uzavřeni ve svých domovech a týdny nebylo vhodné bezúčelně vycházet, v čase, kdy rodiny pečují o své blízké, kteří v běžném režimu docházejí do nyní uzavřených denních center, stacionářů, či tráví dny v pobytových zařízeních, je potřeba nabídnout pomoc a podporu ještě rozsáhlejší a intenzivnější, než obvykle. I když mnohé neziskové organizace, dobrovolnická centra i odborné psychologické poradny realizují s maximálním nasazením telefonickou pomoc všem, kteří se ocitají v pro ně nepříznivé situaci, s níž si úplně nevědí rady, osobní sdílení přece jen hraje prim. Není rozumné, být na trápení, spojená s péčí o blízkého, sám. Vždyť sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost je dvojnásobná radost.

Charita Zlín nabízí podporu pečujícím osobám od roku 2015 prostřednictvím odborného sociálního poradenství. Tedy celých pět let, jednou za dva měsíce, zve ke skupinovému setkání děti, vnoučata, sourozence, rodiče, zkrátka ty, kteří se starají o své nejbližší. Hlavním cílem je nabídnou jim společné sdílení svých nejen starostí, ale i radostí, chvilek štěstí a pak také je podpořit. Podpořit je v uvědomění si, že péče nemůže být pouze o jedné osobě, že se musí zapojit celá rodina ideálně ve spolupráci s poskytovateli terénních sociálních služeb a především, ať to pro někoho zní jakkoliv sobecky, pečující nesmí mít na prvním místě svého blízkého, ale svoji osobu. Možná bude pro někoho schůdnější použít v této souvislosti výzvu: ´Mějte rádi sami sebe´. V neposlední řadě příchozí získají informace co se legislativy týče, sociální pracovníci jim velmi rádi poradí, nasměrují je. "Srdečně zveme všechny, kteří svoji situaci vnímají nepříznivě. A pokud se cítí jako v síti, či kleci, z níž není úniku, pak je nejvyšší čas, aby nás oslovili a podpůrnou skupinu rozšířili. Nemusejí se ničeho obávat, své pocity nemusejí, když nebudou chtít, řešit přede všemi, i když takovou zkušenost nemáme," říká Jana Strouhalová, sociální pracovnice a koordinátorka setkání a pokračuje: "Naše pracovní skupinky jsou menší, schází se obvykle do pěti osob, což je ideální počet pro vzájemná sdílení. Je zde větší důvěra, pocit bezpečí a diskrétnosti."

Jak už bylo řečeno, jde o příležitost setkat se s někým, kdo prožívá stejné starosti i radosti jako ti druzí pečující a ujistit se, že takovýchto andělů, kteří umožňují svým nejbližším dožít doma, je nemálo. Bohaté zkušenosti má také pastorační asistentka zlínské Charity, paní Noela Frolková. A nejen z pozice svého povolání. Má také osobní zkušenost jako pečující: "Myslím, že se shodneme na tom, že tato zkušenost se získává dost těžce. I když do role pečujícího jdeme s velkým odhodláním i láskou k našemu příbuznému, často se nám stane, že se na této cestě zastavíme, třeba i sedneme na zadek a přiznáme si: ´Já už nemohu, už nevím, jak dál´ a dojdeme k pocitu, že je to nad naše síly. A často až v této situaci se začínáme rozhlížet, kdo by nám mohl pomoci, kdo by nás mohl alespoň někdy zastoupit. Poradit nám, abychom měli v pořádku to, na co má náš nemocný nárok. Finanční příspěvky, kompenzační a hygienické pomůcky i odpovídající zdravotní péči." Jak už bylo řečeno, smyslem společného setkání je ujistit se, že ostatní pečující jedinci či rodiny mají obdobné, či i těžší podmínky: "Můj tatínek byl celý život despota a stáří s ním bylo opravdu za trest. Přesto jsem až do jeho smrti dávala do péče o něj veškerou svoji lásku a tiše doufala, že alespoň jednou uslyším slovo děkuji. Ale nepřišlo. I přesto jsem ale ráda, že jsem se o něj dokázala starat až do konce jeho života. A to i díky sekávání ve skupině pečujících. A taky díky terénním pečovatelkám, které k nám docházely," popisuje paní Anna a s úsměvem dodává: "Otec k nim byl hodnější, než ke mně, nedovolil si jim odmlouvat. Když jsem viděla, že hygiena byla slečnou pečovatelkou provedena za několik minut a se mnou se táta dohadoval i hodinu a nakonec vždy bylo po jeho, tak jsem jen tiše zírala."

Občanská poradna Charity Zlín, finanční podpora: Finanční podpora: Zlínský kraj k Zajištění dostupnosti sociálních služeb na území Zlínského kraje pro rok 2020 a Program pro poskytování finanční podpory z rozpočtu Zlínského kraje pro sociální služby na území Zlínského kraje pro období 2020 – 2022 (r.2020), statutární město Zlín a dárci - děkujeme. Bankovní spojení ČS, a.s., č.ú. 1400878319/0800.