12. února 2012
Naši lidé
Jednou z mých prvních uživatelek byla paní, dám jí jméno Tereza, která ztratila svého nejbližšího a zůstala na světě sama. Se ztrátou se velmi těžce vyrovnávala. Povzbuzovala jsem tedy paní Terezu do dalšího života a snažila jsem se její bolest zmírnit. Větu, kterou mi v době svého velkého smutku řekla, mám pořád na paměti: „Sama zvládnu tak málo, ale když mi pomůžete, tak s vámi zvládnu cokoliv.“
Nebylo to myšleno na moji osobu, ale na naši službu. Uvědomila jsem si, jak je naše práce důležitá. Snažíme se pomáhat převážně starým lidem v jejich nelehkých situacích, povzbuzovat je a vnášet do jejich života trochu radosti, zájmu a lidské lásky. Někdy jsme jedinými spojenci mezi nimi a reálným světem. V přímé péči, kterou mám ráda, naplňuje můj život a je mým posláním, pracuji již sedm let. Je to práce fyzicky náročná, která vyžaduje trpělivost, empatii, lidskost, umění naslouchat. Díky ní jsem objevila spoustu maličkostí ze života uživatelů, které jsem si dříve neuvědomovala a nepřipouštěla si je. Změnil se mi můj pohled na jednu životní etapu. Jsem ráda, že mohu být součástí služby pomáhající lidem, kteří pomoc potřebují. Každý den se těším, že naši práci některý z uživatelů ocení slovy: „A přijdete zase, že ano?“
Boženka Sukopová, pracovnice v sociálních službách
