Naplňuje mne vzájemné obdarovávání s uživateli
15. července 2012 Naši lidé

Naplňuje mne vzájemné obdarovávání s uživateli

Nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsem před šesti lety stála před výzvou položit základy služby, jejíž potřebnost nám ukázala praxe s úkolem, obrazně řečeno, zaplnit doposud nepopsané listy. Vzpomínám na první uživatele, kteří se na naši službu obrátili, či které jsme s kolegyněmi a dalšími spolupracovníky zvenčí vyhledali. Vzpomínám na naše první kroky, které vedly k uživatelům domů. Naší snahou bylo být s nimi, povídat si a současně pomoci v jejich situaci, která se jim mnohdy zdála neřešitelnou.

Šlo převážně o starší osoby, které se k nám do poradny nemohly díky svému zdravotnímu stavu, který jde ruku v ruce s věkem, dopravit. Pro mě to byly velmi důležité zkušenosti, kdy jsem si prošlapávala „terén“ a setkávala se s jejich životem, který byl mnohdy plný bolesti a utrpení. Nebyl to jediný uživatel, který byl vděčný za naši návštěvu. Byly to desítky, brzy stovky lidiček, kterým mnohdy stačilo, že jsme „byly s nimi“. Sami cítili, že nemají nikoho za celý den, s kým si popovídat a také od nás očekávali různé zajímavosti a novinky.
Ráda vzpomínám na starší paní, pro mne to byla vždy paní Andělka, která už velmi málo viděla, takže se orientovala jen podle sluchu. Společnost jí stále dělala některá z rozhlasových stanic, což byl její, téměř jediný, kontakt se světem. Pokaždé, když jsem u paní Andělky byla, nechyběla otázka: „A co je nového ve Zlíně?“ Město znala od dětství, věděla o spoustě zajímavých zákoutí, byla svědkem růstu mnohých staveb. S přibývajícím věkem, zhoršujícím se zrakem a prostorovou orientací a také změnami, které doba přináší, by se ve městě jistě ztratila. To potvrzuje fakt, že pokud se sama vypravila na drobný nákup v blízkosti bydliště, hned něco ztratila včetně dokladů, které jsem jí následně vybavovala. Proto jsem se vždy snažila přinést paní Andělce jakoukoliv novinku z našeho města. S vděčností podtrženou velkým úsměvem mi děkovala a těšila se z mé přítomnosti. Že to není nic zvláštního? Naopak. Jsou to nezapomenutelné chvíle, kdy i já jsem obohacena setkáním a jsem šťastná, že se plně věnuji tomu, koho mám před sebou. A tak se navzájem obdarováváme, a to je pro mě mnoho.

Licenza in Psicologia Růžena Sekulová, vedoucí služby