Fašaňku, fašaňku, velká noc bude

Fašaňku, fašaňku, velká noc bude

Pod šable, pod šable, aj pod obušky,
my bereme všecko, aj plané hrušky.
Tady nám nedali, tady nám dajú,
komára zabili slaninu majú.

Teče voda z vinohrada, do dolního konca,
staré baby do roboty a mladé do tanca.

Fašaňku, fašaňku, velká noc bude,
kdo nemá kožucha, zima mu bude.

I tuto lidovou jsme zpívali při zasněženém putování sídlištěm Jižní Svahy ve Zlíně. Chřipkovou epidemii, která s řadami účastníků mírně zamávala, jsme se všichni snažili zahnat právě hlasitým zpěvem lidových. Je pravdou, že repertoár tentokrát nebyl příliš široký, neboť harmonika a dudy odmítly trávit odpoledne pod sněhovými vločkami (a že jich bylo), ale zachraňoval nás Martin, který se ujal megafonu a s odvahou vzpomínal na hity z mateřské školy. Šlo mu to skvěle. Pak jsme za velkého smutku pochovali basu, spravedlivě ohodnotili přítomné masky, odměnili nejen vítěze, dali po koblížku a po kalíšku čaje. A šli domů? Nikoliv. Museli jsme přece zapojit i odpočatou harmoniku a dudy, a tak se zpívalo, hodovalo (sádlo se švarkama a s opraženou cibulkou bylo mňamkové) a zahřívalo čajem a zase zpívalo. A pak jsme si, my v domově neubytovaní, prohrnuli v napadaných závějích chodníček a šli domů.

Ing. Pavla Romaňáková, projektová manažerka Charity Zlín