Pod šable, pod šable, aj pod obušky,
my bereme všecko, aj plané hrušky.
Tady nám nedali, tady nám dajú,
komára zabili slaninu majú.
Teče voda z vinohrada, do dolního konca,
staré baby do roboty a mladé do tanca.
Fašaňku, fašaňku, velká noc bude,
kdo nemá kožucha, zima mu bude.
I tuto lidovou jsme zpívali při zasněženém putování sídlištěm Jižní Svahy ve Zlíně. Chřipkovou epidemii, která s řadami účastníků mírně zamávala, jsme se všichni snažili zahnat právě hlasitým zpěvem lidových. Je pravdou, že repertoár tentokrát nebyl příliš široký, neboť harmonika a dudy odmítly trávit odpoledne pod sněhovými vločkami (a že jich bylo), ale zachraňoval nás Martin, který se ujal megafonu a s odvahou vzpomínal na hity z mateřské školy. Šlo mu to skvěle. Pak jsme za velkého smutku pochovali basu, spravedlivě ohodnotili přítomné masky, odměnili nejen vítěze, dali po koblížku a po kalíšku čaje. A šli domů? Nikoliv. Museli jsme přece zapojit i odpočatou harmoniku a dudy, a tak se zpívalo, hodovalo (sádlo se švarkama a s opraženou cibulkou bylo mňamkové) a zahřívalo čajem a zase zpívalo. A pak jsme si, my v domově neubytovaní, prohrnuli v napadaných závějích chodníček a šli domů.
Ing. Pavla Romaňáková, projektová manažerka Charity Zlín