28. února 2017
Střípky z azylového ubytování
Malé, velké, tenké, tlusté, hlučné, barevné i truchlící masky a harmonika, ozembuch a pro náš region méně obvyklé dudy. Ale i koblihy, čaj a možná něco navrch. To bylo veselí nejen u zlínského charitního azylového domu, ale i v Naději, kde celá masopustní výprava přišla potěšit uživatele Domu pokojného stáří.
Již tradičního fašanku se nezúčastnili pouze uživatelé a pracovníci azylového domu, ale tu a tam se přidali i ostatní kolegové ze zlínské Charity, či z řad veřejnosti. Ti všichni se hned na úvod mohli zapojit do hádanky kterou položil ´Laufer´*, maska, pod níž se ukrývala vedoucí zařízení: „Určitě více než na dospělé jsem se obrátila na děti mladšího školního věku, abych je vyzkoušela z názvů přítomných hudebních nástrojů. Harmoniku odhalily bez zaváhání, kupodivu dudy také poznaly, ale nad ozembuchem zůstaly bezradně stát, takže jsme jim museli všichni napovědět. Muzikanti nástroje představili, zahráli něco veselého, co znají i děti a poté ti menší názvy nástrojů zopakovali. Ovšem ozembuch byl pro ně nezapamatovatelný. Až jedna dívenka vítězně vykřikla: „Jmenuje se DUM BUM!" :-) No, možná se tento název dostane do moderního hudebního slovníku." Ze jmenovaného nástroje byla překvapená i jedna z obyvatelek zařízení. Když ozembuch brala do ruky, aby si hru vyzkoušela, netušila, že doprovodit muziku na tento nástroj neníaž tak snadné: „Jé, já to neumím, no to jsem skutečně netušila, že je hraní tak těžké."
Poté se všichni vydali na společnou pouť sídlištěm do již zmíněného zařízení, přičemž masky sklízely obdiv kolemjdoucích. Za to je vesele vyzývaly k zapojení se slovy: „Poďte všeci tůto cestů, tady velké hřiby rostů!" Po krátkém setkání s přáteli a uživateli zlínské Naděje, přišel návrat zpět k azylovému domu, kde finišovala volba nejzajímavější masky. Názory se různily, každého zaujalo něco jiného. Většinu přítomných zajímalo, co oslovilo zkušenou fašaňkářku, vedoucí zařízení Mgr. Evu Danielovou: „Musím říct, že děti byly velmi nápadité. Například maska ´boháče´ měla i vlastnoručně vyrobené peníze, kterými obdarovávala ostatní přítomné. Děti se třeba radovaly z megafonu a s nadšením jej využívaly."
Ale největší těšení již od předešlého dne bylo na fašankové koblížky, kterých byl, díky Penam, a.s., opravdu dostatek. „Děti je braly po dvou a koblížek z pravé ruky zakusovaly koblížkem z levé ruky a bílé cukrové fousky kolem pusy jim jen zářily. Však si toto sladké potěšení opravdu zasloužily," řekla Eva Danielová. Možná by se mohlo prozradit, že koblížky nebyly tím posledním, co děti okoštovaly. S chutí se totiž posléze vrhly na chleba se sádlem a švarky, takže na dospělé, jimž tato pochutina byla původně určena, toho moc nezbylo.
P.S. Pro klid - Basu se podařilo pochovat (opět za skříň). PeR
* Laufer - prakticky vede celý masopustní průvod; ještě předtím však žádá starostu o povolení, původně mohl plnit tuto roli pouze svobodný muž
