20. března 2012
Střípky z azylového ubytování
O jednom jarním víkendu, kdy konečně vykouklo teplejší sluníčko a vše začalo rozkvétat, jsem potkala při nákupu bývalou uživatelku, pro tentokrát jí dám jméno Marie. A protože Marie měla velkou radost z našeho setkání, zastavila jsem se s ní a chvíli jsme si povídaly. Občas se mně to stává a vždycky mám radost, když společně ztratíme slovo, protože jsou to lidé, s nimiž jsem byla kratší či delší dobu v pracovním kontaktu a přirozeně mě k nim váže zájem, jak se jim asi daří. Ale tentokrát to bylo jiné.
S paní Marií jsme si vyměnily pár hezkých vět a ona stále opakovala, jak je ráda, že jsme se setkaly, že na dobu v našem azylovém domově velmi ráda vzpomíná, protože jsme jí tehdy pomohli najít práci a že vlastně od té doby už neměla nikoho tak blízkého. Zároveň se svěřila, že se jí od doby, kterou strávila v našem zařízení, opravdu změnil život k lepšímu. Její slova byla upřímná a opravdová. Poděkovala jsem za ně a pozvala bývalou uživatelku, aby se, až jí vyjde čas, přišla za námi podívat i se svým malým dítětem. Netrvalo to dlouho a u dveří azylového domu, v době mé přítomnosti, zazvonila paní Marie a v rukou měla dva kousky dortu. Po srdečném přivítání mi řekla: „Paní Jano, víte, já mám dnes narozeniny a nemám nikoho, s kým bych je mohla oslavit, tak jsem přišla za Vámi.“ Uvařila jsem kávu, snědly jsme výborný dort a povídaly si o tom, jak se paní Marii opět nedaří, protože její partner, který jí sliboval zářivou budoucnost, když na něho čekala, až ho pustí z výkonu trestu, se s ní rozešel. Navrhla jsem jí, abychom společně sepsaly žádost o poskytnutí sociální služby, jíž je ubytování v našem zařízení. A tak jsme se brzy začaly vídat častěji, neboť se paní Marie u nás skutečně opět ubytovala i se svým dítětem. Chodila do zaměstnání a znovu se snažila postavit na vlastní nohy. Myslím si, že se jí to podařilo. Ono asi není důležité, kolikrát člověk upadne, ale musí se dokázat vždy znova zvednout. A tak čekám, že i letos v květnu, budu s paní Marií slavit její narozeniny.
Jana Černá, pracovnice v sociálních službách
