27. května 2016
Střípky z azylového ubytování
Často u nás, v Charitním domově pro matky s dětmi v tísni Zlín, slýcháváme dvě slovíčka, která jsou klíčem k poskytované službě, tedy naší práci a která otvírají dveře k srdcím – PROSÍM A DĚKUJI. Možná to zní příliš jednoduše, ale skrývají se v nich dlouhé a mnohdy smutné příběhy jednotlivých maminek a jejich dětí.
Tato slova nám dávají velkou sílu, empatii a chuť k vytrvalé pomoci i přes občasné neúspěchy, jak už to v životě chodí. Pomoc, která je více posláním než zaměstnáním. Nemohu zde líčit osudy lidí, kdy se prosí a kdy se děkuje, ale každý z nás, pokud se rozhlédne kolem, tyto příběhy může vidět docela blízko sebe. Slova děkuji a prosím slyšíme, když klienti přichází a slyšíme je, i když odchází z našeho zařízení v naději, že všechno už bude dobré. Je povzbuzující, když tato slova slyšíme i mezi klienty vzájemně. Svědčí to o jejich soudržnosti, vzájemné podpoře a porozumění. Příklad, kdy sami potřební pomáhají potřebným. Já tedy prosím, abychom se všichni uměli podívat kolem sebe. A za to Vám děkuji.
Mgr. Eva Danielová, vedoucí střediska
