Nic nenasvědčovalo tomu, že by mohlo cokoliv příjemný páteční slunečný den narušit. A přece. Do azylového domu doslova vtrhla krátce po jedné hodině odpolední ne jedna, ale hned skupinka zájemkyň o námi poskytovanou službu, které jsme však museli odmítnout ubytovat. Ovšem nedá se říct, že odmítnutí pochopily napoprvé. Přece jen se bránily.
„Ve venkovním horním roku okna mám roj sršňů,“ přiběhla vyděšená uživatelka za službu konající pracovnicí a ve své výpovědi pokračovala: „Špatně se mi dýchá, mám astma a velikou obavu z takového hmyzu, tak jsem už zavřela okno, ale strašně se bojím.“ Skutečně. Asi deset kusů sršní, velikosti až pět centimetrů si začalo u jednoho z oken v azylovém domě stavět hnízdo. Vzhledem k tomu, že během několika málo minut se počet potencionálních „uživatelek“ téměř zdvojnásobil, nezbývalo nic jiného, než zasáhnout razantněji. Během následující hodiny to už šlo jako po másle. Tři borci z přivolaného Hasičského záchranného sboru Zlín se s vetřelkyněmi příliš nemazlili. Vysátí hnízda, očištění zdiva a jeho chemické ošetření. Možná riskujeme nesplnění „bytodnů“, ale tyto zájemkyně o službu jsme skutečně raději odmítli ubytovat. To jistě, milí čtenáři, chápete.
Ing. Pavla Romaňáková, projektová manažerka Charity Zlín