Zlínská pouť v nás pomalu doznívá, stejně jako společné setkání. "Dříve jsme pouť více prožívali, než dnes.“ Zaznělo při vyprávění bývalé zlínské varhanice paní Růženky Svobodové. A zřejmě to bylo tím, že doba nebyla tak uspěchaná.
Pouť vzala celý den, docházelo se na ni pěšky, při modlitbě a mariánských písních se poutníci duchovně připravili. Při mši svaté, vrcholu každé pouti, již fyzicky příjemně unaveni, se pak odevzdávali Božímu působení. Pouť je i světské slavení, a tak když zazněla otázka: "Co jste si odnášeli z pouti ve svém mládí,“ první odpověď byla: "Nic, protože ničeho nebylo.“ Ale posléze si přítomní vzpomněli na výborné kvašáky, domácí trubičky a perníková srdce ;-).
Povídání příjemně obohatily zpěvem a hrou na flétny děti z MŠ Kostelec za doprovodu paní učitelky Jany Strouhalové. Děkujeme :-)
Michaela Blahová, vedoucí střediska