Každoročně šestnáctého září je připomínána památka svaté Ludmily (∗860 †921). „Svatá Ludmila, vzor moudré babičky, předávající zkušenosti s otevřenou a milující náručí. Je znám její velký podíl ve výchově vnuka, sv. Václava, vedeného ke křesťanským hodnotám,“ řekla Michaela Blahová, vedoucí Domovinky-centra denních služeb pro seniory zlínské Charity.
Přednostmi Ludmily byla mírnost, laskavost, vždy se snažila pomáhat chudým. S láskou vychovávala své děti Spytihněva a Vratislava, který se oženil s kněžnou Drahomírou. Ta ovšem Ludmilu neměla ráda. Některé důvody se vyskytují i v písemných svědectvích: „Když kníže Vratislav zemřel, byl jeho syn Václav svěřen spolu se svým bratrem Boleslavem Ludmile na vychování." Václav byl vzděláván v jazyce staroslověnském, na Budči si osvojil latinu. „Vidouc to matka těchto hochů, jež jako vdova osobovala si žezlo po svém manželu, ďáblem se dala popuditi a s všelikým záštím své jedovaté duše, vzplanula proti služebnici Boží Ludmile. A zlými dohady sžírána, domnívala se, že tím, když všecek národ svěřil vychování jinochů její tchyni, zbavována jest vlády i statků a naopak že Ludmila všecko panství uchvátí." Doháněla ji tedy starost o moc i strach, že by Ludmila mohla vnuka ideologicky zpracovat. „Co učiníme v té věci, když ten, jenž by měl být knížetem, byl zkažen od kněží a od mé tchyně a jest jako mnich!" Ludmila na nenávist a zlobu snachy odpovídala odpuštěním, tichostí a láskou. „Netoužím vládnout a nepřeji si mít ani sebemenší částečku tvé moci. Naopak žádám, abys mi povolila nerušeně sloužiti Bohu až do skonání mých dnů." Její vnuk kráčel v jejích stopách a víra Boha byla pro něj v životě zásadní.
VVOjEKDg0enjEKvj-exy.YSYW8pE-34Vi7aMQMQhWlGy8Z4UN7a~EQZ6KuAjEQ~7YnGoQNr6JTnCZcj_9mxk
Zdroj: Toulky českou minulostí a Světci k nám hovoří ...