5. března 2014
Střípky z duchovní podpory
Během postní doby, konkrétně od Popeleční středy do Květné neděle, k nám přichází opět možnost návratu k starobylé postní tradici - almužně.
Postní almužna je výrazem našeho odhodlání měnit sami sebe tím, že pomáháme druhým. Půst totiž obnovuje naše duchovní síly a umožňuje nám vnímat Krista v potřebách našich bližních, kteří jsou v nouzi. Je mnoho možností, jak se můžeme něčeho, pro nás příjemného, zříci ve prospěch druhých.
Podstatou akce je, že člověk do malé papírové schránky, tak zvané postničky, kterou si vyzvedne v kostele, či si ji sám vyrobí, vloží obnos přibližně ve výši ceny požitku, který si odřekl. Lidé tak budou moci to, co si odřekli během postu, věnovat v podobě peněžité postní almužny na pomoc bližním v nouzi (postničky se odevzdávají na farnosti). Jde tedy o dobrovolnou duchovní formaci jednotlivců a rodin, lidí věřících i sympatizantů.
Schránka pro Postní almužnu spolu se zapálenou svící může posloužit podobně jako adventní věnec při společné večerní modlitbě v kruhu rodiny. Může se u ní mluvit o tom, jak hodně nás má Bůh rád, když poslal svého Syna, aby se stal člověkem a za nás přemohl zlo dobrem. Svou láskou postavil zlu hráz a ze sebe dával jen dobro: „Otče, odpusť jim, oni nevědí, co dělají.“ Můžeme prosit o tuto lásku a vnitřní svobodu i pro sebe a Postní almužnou se v těchto postojích upevňovat. Zároveň prosme za konkrétní potřebné lidi ve svém okolí i ve světě.
Ze života Matky Terezy se uvádí i tato drobná událost:
Přinesla do chudé rodiny trochu rýže. Podivila se, když matka početné rodiny rozdělila rýži na dvě poloviny a část odnesla. „Kam jsi zanesla tu rýži?“ zeptala se. „Oni mají také hlad,“ odpověděla žena a ukázala směrem k sousedům…
Sestra Sylvia Medňanská, pastorační asistentka
