27. května 2015
Střípky z duchovní podpory
Vždy dvakrát v týdnu po celý měsíc květen jsme se setkávaly se seniorkami na májových pobožnostech. Jejich průběh byl většinou stejný: krátká modlitba, zazpívaly jsme si nějakou mariánskou píseň. Pak jsme se pomodlily Loretánské litanie, přečetly jsme si krátký příběh a pak jsme zase zpívaly. Zdejší pravidelné účastnice jsou totiž výborné zpěvačky. Některé se dokonce schází a společně si zpívají. Tak jsme si často přezpívaly všechny oblíbené mariánské písně z kancionálu. Tou, která nikdy nechyběla, je Tisíckráte pozdravujem tebe ...
Tisíckráte pozdravujem tebe,
ó Matičko Krista Ježíše,
ty jsi krása veškerého nebe,
tobě celá říše koří se.
Ty jsi po Bohu ta nejprvnější,
tobě čest a chválu nejpřednější andělé a svatí vzdávají,
královnou tebe nazývají …..
(kancionál, 812)
A co jsou to májové pobožnosti? Jejich vznik bychom měli nejspíš spojovat se slavením tzv. mariánského měsíce. Pohanské kulty (zejména kult plodnosti) v měsíci květnu oslavovaly probouzení se přírody k životu po relativně „mrtvé zimě“. Církev od středověku reagovala na to šířením kultu „pašijového“, tedy spásného vítězství Ježíše Krista nad hříchem a všemi jeho důsledky skrze umučení, smrt a následné zmrtvýchvstání. Vedle toho kultu paralelně se stále rozvíjela lidová a v rámci ní zvláště mariánská zbožnost. Liturgie ve středověku postupně se stala pro lid málo srozumitelná, vzdálená a skutečnost, že jen občas se přistupovalo k svatému přijímání, přispěla k velké popularitě nejrůznějších alternativních forem uctívání Nejsvětější svátosti, odklonění od liturgické recitace žalmů a nahrazovaní růžencem, množení lidových pobožností k Panně Marii a jiným svatým v podobě poutí, uctívání relikvií, litanií a modliteb za zesnulé. Na okraj liturgického roku se vysunují nově vznikající zárodky „posvátných dob“ s lidovým pozadím: tridua, sedmidenní a osmidenní (oktávy) pobožnosti, novény, měsíce zasvěcené zvláštním úkolům lidové zbožnosti. Také ve středověku zaznamenáváme mohutný nárůst žehnacích obřadů. Můžeme být překvapení faktem, že vlastní májová pobožnost, taková, jakou ji známe dnes, vznikla teprve v 18. století – dá se říct – jako ovoce italského baroka. Je to tedy relativně mladá pobožnost. Největší zásluhu na zrodu májové pobožností mělo asketické dílo italského jezuity Alfonso Muzzatelli (narozený 22.8.1749, v Ferraře; zemřel 25.5.1813, v Paříži). Zdroj: http://www.nove-straseci.eu/
+ Noela Frolková, pastorační asistentka
