31. října 2017
Střípky z duchovní podpory
Před několika lety, jsem se svým synem absolvovala kurz Nová mluva. Setkávají se zde děti i dospělí mající problém s koktavostí. Většina zkusila kurzy, mnoho vsadilo i na léky. Všichni strávili spoustu času u logopedů, což byl i náš případ. Je to velmi náročné na čas i nervy rodičů, ale hlavně psychiku dítěte, které bývá snadným terčem pro posměch. Brzy tak zjistí, že je lépe nemluvit vůbec. Proč to popisuji? Žádné dítě se koktavé nenarodí, vždycky je to důsledek stresu, leknutí. Třeba i více či méně krásné a (ne)vkusné masky. Prosím, myslete na to. +Noela Frolková
1.listopadu, slavnost Všech svatých
2. listopadu, památka Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Namísto děsu nabídněme naději
Zdroj: Katolický týdeník, vydání: 2017/43 Sezóna „troubených“ mší, 24.10.2017, Příloha: Doma
Rozsvícené dýně a nevkusné atrapy symbolizující smrt. Děti v černých maskách se v předvečer svátku Všech svatých sice bojí, ale také se smějí a hlavně slaví. Co a proč? Oslavy Halloweenu vedle křesťanských svátků nutí k otázce nad smyslem a vkusem kostlivcových veselic.
Halloweenu se dobře daří v anglicky mluvících zemích. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows’ Eve“, tedy „předvečer Všech svatých“. Jedná se o anglosaský pohanský svátek, kdy děti v převleku strašidel a kostlivců obcházejí domy s koledou.
U nás se ujal hlavně maškarní rej ve školách a školkách. Děti dlabou dýně a tvoří převleky, takže když je na sebe navlečou a ponoří se do her, vypadá Halloween jako docela nevinná zábava. Jako křesťanští rodiče ovšem nesmíme dovolit, aby rej kostlivců přehlušil to nejdůležitější: zprávu o naději. Doma by rodiče měli děti „vysvobodit“ z případného strachu křesťanským poselstvím a zdůrazněním podstaty Halloweenu.
„Všechny děti láká zabývat se strachem – už i ti malí vědí, že se v životě nesetkávají jenom s dobrem,“ upozorňují shodně manželé Alena a Pavel Poláčkovi z českobudějovického Diecézního centra pro rodinu. Jak se tedy zachovat v situaci, kdy dítě po tomto převleku kostlivce zatouží? Podle Pavla Poláčka je vhodné namísto tvrdých zákazů vést dítě k tomu, aby se naučilo postupně samo rozlišovat dobro a zlo. K tomu mu pomohou rodiče příkladem vlastní víry a zájmem o to, co dítě prožívá. „Pokud jsme Halloween doma ještě neprobrali, těžko dítěti zakazovat školní reje, je-li pro ně nadšené. Navíc zakázané nejvíc chutná. Je zbytečné klást velký důraz na tuto bezvýznamnou epizodu v životě rodiny, jinak se pak tím více zafixuje v hlavě dítěte jako podstatná. Mnohem důležitější je si o všem popovídat. Vysvětlit, o co se jedná, a jaké máme tradice a rituály se zemřelými u nás. A proč je důležité se jich držet,“ zdůrazňuje Pavel Poláček.
Vhodnou alternativou k Halloweenu je také vzpomínání na zemřelé členy naší rodiny, případně vedení rodinné kroniky. Získávání vzpomínek od babiček a dědečků může leckdy připomínat detektivku a děti pak bude bavit i doslovné „objevování kostlivců ve vlastní skříni“. Možné je také předběhnout školní oslavy vlastní slavností doma či jít s dětmi ven.
„Osobně bych kostým pro dítě na tento svátek nepřipravila ani nepůjčovala. Po dohodě s manželem bychom si pravděpodobně vzali dovolenou a uskutečnili rodinný výlet,“ říká Ivana Horáková z brněnského Národního centra pro rodinu. „S dětmi mluvíme o slavnosti Všech svatých, kde se jim snažíme do života nabídnout křesťanskou naději, ne děs a strach z umrlců. S dětmi jsem také několikrát mluvila o tom, jak jsem prožívala poslední chvíle svého tatínka. Předala jsem jim prostotu odchodu z tohoto světa a radost z budoucího shledání v nebi,“ dodává osobní vzpomínku Ivana Horáková.
Stejně jako si máme povídat v rodině o rodině, povídejme si také o Dušičkách o duších – ale nezapomínejme, že o mrtvých jen dobře – a u toho můžeme třeba dlabat dýni. S veselým úsměvem a alespoň se sedmi zuby.
Karolína Peroutková
