Caritas

Charita, jako milosrdná láska, je naplňováním Kristovy výzvy vyhledávat potřebné
a pomáhat bližním v nouzi.

Charita Zlín

je nestátní nezisková organizace, která se zabývá sociální, zdravotní, charitativní a humanitární činností především na Zlínsku, v děkanátech Vizovice a Zlín. Byla ustanovena olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem v červnu roku 1991, zřízena dekretem v listopadu 1993, jako účelové zařízení římskokatolické církve.

Charita Zlín

je samostatný právnický subjekt, začleněný do organizační struktury Arcidiecézní charity Olomouc. je součástí Charity Česká republika, skrze ni je zapojena do mezinárodních společenství křesťanských organizací - evropské Caritas Europa se 49 členy a celosvětové Caritas Internationalis s více než 160 členy.

Posláním Charity Zlín

je praktická a konkrétní pomoc lidem v tělesné, duševní nebo sociální nouzi, bez ohledu na jejich národnostní a rasovou příslušnost, sociální postavení nebo náboženské vyznání.

Cílem Charity Zlín

je důstojný život pro každého člověka v každé situaci.

Charita Zlín

v současné době provozuje čtyři střediska, která poskytují sociální služby nejrůznějším skupinám sociálně potřebných a středisko odborné zdravotní domácí péče, včetně paliativní. Při zajišťování sociálních služeb Charita Zlín spolupracuje se státní a veřejnou správou, podnikateli. Některé z aktivit jsou určeny také pro veřejnost. Mezi nejvýznamnější akce s širokým společenským ohlasem patří Tříkrálová sbírka.

About Charity Zlin

Charity Zlin is a non-governmental non-profit organisation, which deals with charitable, health and humanitarian activities in the region of the City of Zlin. It was founded by the Archbishop of Olomouc Mons. Jan Graubner.in July 1991 as a facility of Roman Catholic Church in the Czech Republic. It is an independent legal entity; in an orderly manner part of the Archbishop's Charity in Olomouc, Czech Republic and through it the member of Society the Czech Catholic Charity, Caritas Europa and Caritas Internationalis.The mission of the charity is a practical and concrete help to people in physical, spiritual or social stress. It is a service offered to human without regard to his/her race, nation, social position or religion.

Von der Karitas Zlin

Karitas Zlin ist eine nicht staatliche gemeinnützige Organisation, die sich mit der charitativen, gesundheitlichen und humanitären Tätigkeit im zliner Region beschäftigt. Sie wurde von dem olmützer Erzbischof Mons. Jan Graubner im Juni 1991 als eine zweckbestimmte Einrichtung der römisch-katolischen Kirche gegründet. Karitas Zlin ist eine unabhängige jurisatische Person, die organisatorisch in die Erzdiözese Karitas Olomouc gehört, und durch diese auch ein Mitglied der Assoziation Tschechische katolische Karitas, der Caritas Europa und der Caritas Internationalis ist. Die Berufung der Karitas ist eine praktische und konkrete Hilfe den Menschen in ihrer fysischen, geistlichen und sozialen Not. Es handelt sich um einen dem Menschen ohne Rücksicht auf seine Rasse, gesellschaftliche Position und religiöses Bekenntniss geleisteten Dienst.

"Patronem Charity Zlín je svatý Josef Dělník, jako výraz hluboké úcty před prací zaměstnanců,
jež umožňuje v rámci možností důstojný život velkého množství lidí."
Vlastimil Vajďák, ředitel (1999 - 2023)

Charita Zlín, připomínka 30. výročí od ustanovení

Z historie Charity Zlín

Pro zakladatelku charitního díla ve Zlíně, paní Hanu Křížovou, byla v jejím konání vzorem Matka Tereza

Už si přesně nepamatuji všechna data, ale některé vzpomínky jsou stále živé. Začalo to tím, že jsem po revoluci, kdy vládlo velké nadšení, objevila v Katolických novinách článek o křesťanské pomoci. Brzy poté tehdejší kardinál František Tomášek ustanovil Výbor křesťanské pomoci se sídlem v Praze. Cílem bylo s pomocí Boží pokusit se o vyhledávání našich ´nejmenších´, našich ´chudých´. Bylo třeba aktivně ve svém okolí vyhledávat nejen potřebné, ale i lidi ochotné pomáhat. I já jsem se chtěla nějakým způsobem zapojit do pomoci potřebným, ale nevěděla jsem, jestli už nějaká ´Křesťanská pomoc´ (tento název se pak ustálil) u nás ve farnosti už funguje. Zašla jsem se proto zeptat na faru. Tehdy jsem dostala odpověď od Otce Jindřicha, že o tom nic neví.

Brzy však následoval od něj podnět, zda se této role nechci ujmout a ´Křesťanskou pomoc´ ve farnosti založit. Byl to pro mě šok. Začala jsem se za to modlit, a když se blížil termín mé odpovědi, zda na to přistoupím nebo ne, prosila jsem Pána Ježíše, aby mi k tomu dal své Slovo. Otevřela jsem si Písmo a četla z listu sv. Jakuba: „Co to pomůže, moji bratři, říká-li kdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy; a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem. Zahřejte se a najezte se“ – jestliže jim nedáte, co potřebují pro své tělo, co je jim to všechno platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje navenek skutky, je uvnitř mrtvá." A tak jsem se do toho pustila. Mým vzorem v té době byla Matka Tereza.

Inspirací pro vznik charitního díla bylo Boží Slovo, svědectví druhých i povzbuzení. Kde jste ještě hledala radu a taky pomocníky?
Prvotní rady jsem čerpala z výstřižků z Katolických novin. Nejdříve jsem, po poradě s O. Stanislavem, uskutečnila ve farnosti anketu, abych zjistila „poptávku“ i „nabídku“ pomoci. Lidé sdělovali svá přání, potřeby, prosby, ale i nabídky pomoci. Přihlásilo se tehdy 96 dobrovolníků, pro které jsem zprvu ani neměla tolik „práce“.

Jaké byly začátky pro Vás
Nejdříve jsem tuto činnost řídila při svém zaměstnání z domova. Po nějaké době přišla nabídka, abych své zaměstnání opustila a ujala se, tehdy vznikající, Farní Charity Zlín (pozn. dnes Charita Zlín).

Charita Zlín byla oficiálně založena pro konkrétní činnost
Charita, jako účelové zařízení římskokatolické církve arcidiecéze Olomouc, měla doplňovat státem poskytovanou pomoc především v těch oblastech, kde chyběla nebo byla nedostatečná. Veškerá její činnost byla zaměřena na službu milosrdné lásky církve k bližnímu v nouzi, a to bez ohledu na její příslušnost k rase, národnosti a náboženství.

Můžete nám říci něco ohledně školení, které v letech 1991 –1992 probíhalo ve Zlíně?
V době mého zdejšího působení jsem měla možnost zorganizovat dva ošetřovatelské kurzy blažené Zdislavy, ve kterých bylo vyškoleno bezplatně, díky našim věřícím lékařům a sestrám, celkem 100 charitních ošetřovatelek a ošetřovatelů ze Zlína i okolí. Praxi tito absolventi měli v místní nemocnici (nyní KNTB). Některé absolventky, spolu s věřícími zdravotními sestrami, pak působily v domácí péči Charity Zlín.

Odehrávaly se také humanitární akce ve spolupráci s dobrovolníky
Nemalou měrou se, v době války v bývalé Jugoslávii a katastrofy na Ukrajině v Černobylu, zapojili do humanitární činnosti i dobrovolníci a rodiny z farnosti. Kromě drobných sbírek a zásilek jsme vypravili postupně celkem šest kamionů s humanitární pomocí, přičemž největší radost způsobily farnice, které uprchlíkům bývalé Jugoslávie našily pro kojence zavinovačky s povijany, které spolu s dalším oblečením byly kompletovány do jednotlivých pytlů spolu s hygienickými potřebami, pro každého kojence zvlášť. Pro rodiny s novorozenci lidé darovali 75 (!) kočárků.

Organizovala jste i ozdravné pobyty ...
Velké ocenění patří především našim farníkům, kteří přijali do svých rodin o prázdninách na ozdravné pobyty v letech 1991 a 1992 celkem 78 dětí z Ukrajiny, z okolí Černobylu a z uprchlických táborů. Do této akce bylo zapojeno i několik sponzorů, kteří dětem (hlavně z oblasti Černobylu) poskytli zdarma obuv, autobusy na výlety, vstup do ZOO, promítnutí filmů ve Filmových ateliérech, ale také lékařské prohlídky. I nyní, s odstupem času, je nutné děkovat našim několika farním rodinám, které přijaly na naši výzvu o vánočních svátcích k sobě i velmi početné rodiny z uprchlických táborů.

Jakým způsobem pomáhali dobrovolníci, byli mezi nimi i mladí lidé?
Do domova důchodců na Burešově docházelo několik dobrovolníků za účelem modlitby růžence s některými nemohoucími lidmi, povídání si s nimi, či je doprovodit ven na procházku. Někteří dobrovolníci byli zapojeni do spolupráce s dětskými domovy, kde pomáhali např. při úklidových pracích, stěhování, zpracování ovoce, údržbě zahrady a při akcích s dětmi na výletech. Charita Zlín rovněž spolupracovala s Českou unií nevidomých.

Organizovali jste i nějakou pomoc pro sociálně slabší občany?
Ano. Pro sociálně slabší občany byla zřízena „Šatní skříň“, kde lidé nosili obnošené, ale zachovalé ošacení a boty, které pak dále sloužily potřebným, nebo byly nabídnuty dětským domovům, příp. posloužily na humanitární zásilky.

A jiné aktivity pomoci potřebným ...
Několik dobrovolnic bylo zapojeno v té době i do posílání potřebné pomoci misiím (členky MAITRI). Skupina mladých dobrovolníků, kteří si v té době říkali „Anežčiny děti“, pomáhala při přípravě různých akcí, pořádaných Charitou, jako např. poutě, různá setkání se seniory, příprava dárků, aj.

Vzpomenete si ještě na ty, kteří Vám v začátcích nejvíc pomáhali
Nemohu zapomenout na členy rady Charity Zlín, kteří obětavě a zadarmo pomáhali při rozjezdu i v průběhu její činnosti. Našla by se i celá řada lidiček, kteří nezištně a s láskou dobrovolně pracovali, kde bylo třeba, zvláště když podmínky k tomu byly často velice těžké, jelikož někteří potřební neměli už sílu udržet si nejnutnější pořádek a hygienu kolem sebe.

Někdo Vás podporoval i modlitbou
Poděkování patří nejen těm, kteří se zapojovali do činnosti organizace, ale i těm, kteří se za ni modlili a fandili jí, včetně našich kněží a některých nemocných. Ostatně, ještě stále ve farnosti sv. Filipa a Jakuba se modlí za Charitu Zlín desátek růžence - vždy první sobotu v měsíci po ranní mši svaté.

Charitu jste ale opustila ...
Svou činnost jsem ukončila v Charitě Zlín koncem roku 1993. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří mi za dobu mého působení v Charitě pomáhali, které jsem zde jmenovala, ale i těm, na které jsem si zrovna při tomto rozhovoru nevzpomněla.

Za rozhovor u příležitosti 20 let od ustanovení organizace děkuje Pavla Romaňáková

Z historie Arcidiecézní charity Olomouc

Na Moravě byla první charitní organizace oficiálně zřízena v olomoucké arcidiecézi, kde ji po vzoru zahraničí před rovným stoletím ustanovil olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, a to na základě doporučení a vize premonstráta Ludvíka Antonína Bláhy, kaplana na Svatém Kopečku u Olomouce, kterého jmenoval jejím prvním ředitelem. Bláha se současně zasloužil o založení Charity i v brněnské diecézi (v Brně od března 1921 existovalo Ústředí katolické charity, které připravilo půdu pro novou charitní organizaci). V únoru 1922 vznikly na diecézní úrovni Svazy Charity se sídlem v Olomouci a v Brně. Postupně se vytvořila charitní síť založená na farních, diecézních a zemských Charitách. V průběhu let se Charita rozrostla do mohutné organizace sdružující několik set sociálně-zdravotních ústavů. Století Charity.

Z historie Charity Česká republika

Prvopočátek katolické Charity na našem území spadá do období konce první světové války a rozpadu Rakouska-Uherska, kdy začaly na několika místech zároveň vznikat charitativní organizace. Například již v červnu 1918 byl z popudu pražského arcibiskupa Pavla Huyna založen Svaz katolické charity v Království českém, později přejmenovaný na Svaz katolické charity v Čechách. Postupně vznikající síť charitních zařízení pojala také množství dobročinných organizací, založených již ve druhé polovině 19. století. V roce 1928 vznikla celostátní charitní centrála, tzv. Říšské ústředí svazů charity milosrdné lásky v ČSR se sídlem v Praze, která zastřešovala stávající Zemské svazy charity v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Ústrednú karitu na Slovensku. Sto let z lásky k lidem.