1. prosince 2019
Články
Krále, který přináší pokoj a usmíření a prosí, abychom svá srdce otevřeli pro Jeho lásku. Před časem jsem navštívila svoji kamarádku na onkologii. Povídaly jsme si a měla jsem možnost poznat i její spoluležící - pacientku, která mě překvapila tím, že přijímala situaci, ve které se ocitla, velmi dobře.
Když jsem se ptala po důvodu, proč tomu tak je, usmála se: "Víte, já už nemocniční prostředí znám. Ležela jsem totiž v nemocnici mnoho měsíců. Tehdy byla situace velmi těžká. Moji rodiče se rozvedli a my, děti, jsme to vnímaly velmi bolestně. Časem se situace uklidnila a rodiče spolu vycházeli už slušně. Mohli jsme společně i prožívat různá setkání při narozeninách. Kdo se však se vzniklou situací nedokázal smířit, byly naše babičky Fany a Maruš. Vyhlásily bojový stav a bývalý partner jejich potomka byl pro ně zosobněním zla. Předtím spolu vycházely velmi dobře, ale potom... Bylo to náročné pro celou rodinu. A v této situaci, kdy všechny naše lidské snahy o klid v rodině selhaly a já už se jen za babičky modlila, se stalo, že jsem po autonehodě zůstala ležet na ARU a nevěděla jsem o sobě. Pak se můj stav trochu lepšil, ale bylo jasné, že si v sádrovém krunýři poležím velmi dlouho. Ležela jsem na JIPce a ohlásila se mi babička Fany, že mě přijde navštívit. Souhlasila jsem, jenomže v době návštěvy přišla i babička Maruš. Projela mnou vlna s představou, co se bude dít. A dělo. Nejspíš množství hadiček a pípající monitory, snad i radost, že jim neumřu způsobily, že si u mojí postele po mnoha letech podaly ruku a docela přátelsky spolu komunikovaly. No co Vám mám povídat. Zírala jsem na ně a věděla, že mi za to ta moje bolest stojí. Jejich vztah se zlepšil natolik, že obnovily vzájemné setkávání. Tak, teď už jistě chápete," usmála se na mě a pokračovala: "Že přijmu i pobyt na onkologii, protože věřím, že všechna bolest a obtíže mají smysl, když ji dokážu přijmout a dát Bohu, třeba za nějaké jiné usmíření. A třeba se i dozvím, za koho to bylo." Noela Frolková, pastorační asistentka
