16. dubna 2020
Články
Na přání Pána Ježíše ve zjevení sestře Faustyně Kowalské ustanovil papež Jan Pavel II. druhou neděli velikonoční (letos 19.4.2020) za svátek Božího milosrdenství. Při jejím svatořečení 30. 4. 2000 v Římě řekl: „Bůh si vyvolil tuto prostou, nevzdělanou, ale statečnou a bezmezně jemu důvěřující řeholnici, aby jí svěřil velké poslání: Nést světu poselství Milosrdenství.“
Moji kamarádku Petru si rodiče adoptovali. Myslím, že k oboustranné spokojenosti. Byla ještě maličká, když k adopci došlo. Ale přesto si na první setkání s nimi pamatuje. Když jsem byla u nich na návštěvě, její adoptivní maminka mi vyprávěla, že tehdy přišli do dětského domova a mohli si vybrat dítě, které chtěli. Tak to dříve chodilo. Byli s manželem domluvení na holčičce. Malá Petra se jim moc líbila, tak si s ní začali povídat. Rozhodnuti pro ni byli téměř okamžitě. Domluvili se tedy, že si holčičku vezmou domů. „Víte, ale pak se stalo něco, co mě dodnes mrzí,“ řekla mi Petřina maminka. „Přiběhl k nám čtyřletý Lojzík, byl to kamarád naší malé a díval se na nás a prosil: ´Prosím Vás, vezměte si mě taky, já málo sním.´ Už ani nevím, jakým způsobem jsme ho odmítli. Nebyli jsme připraveni na jeho prosbu. A jí ani neměla odvahu si na manželovi vyprosit další dítě. Ale slova toho malého chlapečka mě bolí dodnes. Jak muselo být pro něj těžké, tuto prosbu vyslovit. Jak ho naše odmítnutí muselo bolet.“
S Petřinou maminkou jsem se viděla o několik let později a tehdy se ještě jednou o tomto chlapci, o Lojzíkovi, zmínila. Řekla mi, že už si dokázala odpustit, že na něj vzpomíná s láskou, že se za něho modlí a věří, že pro něj Bůh našel milující rodiče.
A tak i když se nám podaří udělat špatné rozhodnutí, Bůh nám dává sílu k odpuštění sobě i druhým. Požehnaný čas, Noela Frolková, pastorační asistentka
Na přání Pána Ježíše ve zjevení sestře Faustyně Kowalské ustanovil papež Jan Pavel II. druhou neděli velikonoční (letos 19.4.2020) za svátek Božího milosrdenství. Při jejím svatořečení 30. 4. 2000 v Římě řekl: „Bůh si vyvolil tuto prostou, nevzdělanou, ale statečnou a bezmezně jemu důvěřující řeholnici, aby jí svěřil velké poslání: Nést světu poselství Milosrdenství.“
Jak nám zaznamenala sama světice ve svém deníku, který na přímou žádost Pána Ježíše začala psát během posledních čtyř let svého života, zjevil se jí 22. 2.1931 sám Pán a vyzval ji, aby podle toho, co viděla, namalovala jeho obraz s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti. Řekl jí: „Toužím, aby Milosrdenství mělo svátek. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství.“ Obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, jehož ruce i nohy nesou stopy po ukřižování. Z jeho probodeného Srdce tryskají dva paprsky. Pán Ježíš to Faustyně vysvětlil takto: „Světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje, červený paprsek představuje krev, která je životem duší. Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství tehdy, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím.“ Výjev obrazu tak spojuje dvě evangelní události: ukřižování Krista a vytrysknutí krve a vody z jeho probodeného srdce a zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše ve večeřadle při ustanovení svátosti smíření. Tím obraz znázorňuje Ježíše, jak přináší lidem pokoj skrze odpuštění hříchů za cenu svého utrpení a smrti na kříži.
K vlastnímu svátku Pán Ježíš sestře Faustyně řekl: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat."
Později Faustyně ještě zdůraznil její poslání, když jí řekl: „Řekni duším, ať nestavějí ve vlastních srdcích překážky mému milosrdenství, které si tolik přeje v nich působit. Mé milosrdenství pracuje ve všech srdcích, které mu otvírají své dveře, spravedlivý stejně tak jako hříšník potřebují mé milosrdenství. Obrácení a vytrvání je milost mého milosrdenství. Nechci zraněné lidstvo trestat, nýbrž toužím je vyléčit přivinutím je na své milosrdné Srdce.“
Pán Ježíš vybízel k šíření úcty k Božímu milosrdenství s velkými přísliby: „Duše, které šíří úctu k mému milosrdenství, ochraňuji po celý život jako něžná matka své nemluvně a v hodině smrti nebudu jejich soudcem, ale milosrdným Spasitelem. Všechny duše, které budou velebit mé milosrdenství a šířit jeho slávu tím, že budou vybízet jiné duše k důvěře v mé milosrdenství, nezakusí v hodině smrti zděšení. V tomto posledním boji je ochrání mé milosrdenství.“ P. Vojtěch Kodet
