Byla v Indii, Itálii. Do Zlína zavítala sestra Wilma poprvé
28. srpna 2013 Články

Byla v Indii, Itálii. Do Zlína zavítala sestra Wilma poprvé

Sestra Wilma Pinheiroi patří do řeholní rodiny s názvem Kongregace sester karmelitánek Institut Naší Paní z Karmelu. Českou republiku, konkrétně Zlín, navštívila při příležitosti skládání věčných slibů dvou našich sester a při té příležitosti dostala pozvání navštívit střediska Charity Zlín. Cílem setkání bylo nejen seznámit spolusestru s mojí pastorační službou v organizaci, ale i ukázat formu charitní služby u nás. Moc jsem se těšila, protože sestra Wilma už má možnost porovnávat. Pochází z Indie, zakusila realitu života v brazilském městě Manaus, prošla různými místy v Itálii.

Část první

A tak jsme, v chladivém ránu, sestře Wilmě zapůjčily teplejší svetřík a vydaly se za poznáváním. Naše první kroky vedly do domova pro matky s dětmi, kde pro mne bylo úsměvným postřehem zhodnocení fungování života v domě sr. Wilmou na příkladu prádelny: „Zde je to jak v klášteře. Máte tu „představeného“, kterého je třeba se ptát a pak prádelnu, která slouží všem v domě ;)).“ Druhým, velmi krátkým zastavením, bylo setkání s vedoucí pečovatelské služby, kde sestra obdivovala možnost pomáhat velkému počtu lidí a taky podporu, kterou stát dává, aby pomáhal těm, kteří potřebují sociální služby. Poslední návštěvou bylo centrum denních služeb pro seniory. Ukázalo se, že různost jazyků nikterak nemusí být problémem. Byla cítit atmosféra přijetí a otevřenosti.
Při večerním hodnocení dne k naší návštěvě Charity Zlín sestra Wilma řekla: „V Itálii se fungování charity projeví tím, že např. každé dva týdny se asi třem stovkám chudých rodin daruje jednoduchý potravinový balíček, ale už neexistuje následné řešení problémů. Naopak zde, v České republice, se charita snaží pomáhat komplexně a je dobře organizovaná. Mám radost, že Charita Zlín tak dobře funguje.“  Uvědomuji si, jak je důležité vidět realitu zde, ale i jinde ve světě. Je to důležité i proto, že jsme pak schopnější vnímat to, co správně funguje, co je dobré, neboť tomu tak zdaleka není všude ve světě. Jednoduše roste vděčnost za to, co máme. 

Sr.Sylvia, pastorační asistentka Charity Zlín
 

Že můžeme očekávat ve čtvrtečním dopoledni návštěvu, jsme všichni v Charitním domově pro matky s dětmi v tísni Zlín věděli, a tak jsme, spolu s vedoucí Mgr. Evou Danielovou, už od rána vyhlížely, kdo že to k nám, s naší milou pastorační asistentkou Sylvií, zavítá. Zazvonil zvonek a ... ve dveřích stála vzácná návštěva. Drobná žena, s velkým upřímným úsměvem a veselým pohledem, jež byl plný očekávání. Po prohlídce našeho zařízení následovalo i setkání s uživatelkami. Nejvíce sestra Wilma tak zvaně padla do oka naší uživatelce, budu jí říkat paní Natálie. Ta se velmi živě zajímala o život sester v Itálii, ptala se na to, co vlastně dělají, jaké mají poslání. Nejvíce ji potěšilo, jak se sestry hrály s její malou dceruškou, která byla viditelně zcela unešená, protože ji téměř po celou dobu návštěvy pěstovaly /viz.foto/. Na závěr od paní Natálie zazněla výzva: „Sestro Wilmo, mohla bych jet i s malou s Vámi do Itálie?“ Bylo to milé dopoledne. Sestře Wilmě se u nás velmi líbilo. Nejvíce ocenila klid a pohodu, který zde je. Také pořádek a čistotu, ale především řád, který se v domě musí dodržovat a ne každému vyhovuje. „Řád a pravidla dělají ze začátku často problémy. Ale jsou velmi potřebné a výchovné. Kdo je zvládne, nakonec je za ně vděčný, protože mu pomáhají v životě. Zde, v azylovém domě ještě více, protože i když už nebude uživatel u Vás, odnese si do nového domova řád, který v minulosti pravděpodobně nemusel vůbec zažít,“ řekla sestra Wilma. Na závěr si neodpustím sdělit své osobní pocity. Totiž když se setkám se sestrami Karmelitánkami - Růženkou, Sylvií, nebo třeba Wilmou, rozsvítí se mi na chvíli slunce, i když zrovna prší. 

Jana Černá, pracovnice v sociálních službách

I Domovinku-centrum denních služeb pro seniory Zlín, navštívila řádová sestra Wilma. Tuto drobnou, vitální ženu, které nikdo z nás nehádal její skutečný věk, doprovázela sestra Sylvie, která zdatně tlumočila z italštiny. Tak jsme se mohli dozvědět, že sestra Wilma pochází z indického města Cochin, jehož obyvatelé jsou převážně katolického vyznání. Již 30 let působí v Itálii a domů se vrací pouze jednou za tři roky. Zajímavě nám všem vyprávěla o životě v Indii, jejích obyvatelích, rodinných tradicích a zvyklostech, o pěstování rýže, čaje a dalších zemědělských plodin, indické kuchyni. Naši uživatelé se neostýchali položit také otázky: „Jaké alkoholické nápoje se v Indii pijí?“ či „Jedí Indové hovězí maso?“ V našich končinách si většina lidí myslí, že Indové pijí nejvíce rýžové víno a krávu mají za posvátné zvíře, ale sestra Wilma ochotně a s úsměvem vysvětlila, že ve větší míře se pro výrobu alkoholických nápojů využívají nezralé plody kokosové palmy na tzv. palmovou pálenku a v katolických oblastech lidé jedí i hovězí maso. Jedna naše uživatelka hovořila o tom, že její vnuk je zrovna touto dobou na služební cestě v Indii a tak jsme společně našli místo jeho pobytu na mapě. Prostřednictvím internetu jsme také shlédli taneční vystoupení žen z oblasti, odkud sestra Wilma pochází. Text indické písně, která tanec doprovázela, sestra Sylvie na základě italského překladu sestry Wilmy, opět přeložila do češtiny. Díky kratičké výuce rodného jazyka sestry Wilmy, jsme se společně rozloučili pozdravem v hindštině: „Alavidā“ ( अलविदा ). 

Mgr. Bronislava Vašáková, vedoucí služby