10. září 2011 Články

Matka Tereza byla vzorem pro Hanu Křížovou, zakladatelku charitního díla ve Zlíně

Všem charitním pracovníkům blahopřeji k 20. výročí založení a činnosti Charity Zlín a děkuji za všechno, co udělali v uplynulém čase v pomoci potřebným. Přeji hodně síly a odvahy k pokračování ve službě lásky i přes všechny překážky. S láskou na Vás myslí a v modlitbě provází. Hana Křížová

Jak Vás napadla myšlenka založit ve Zlíně organizovanou pomoc potřebným?
Už si přesně nepamatuji všechna data, ale některé vzpomínky jsou stále živé. Začalo to tím, že jsem po revoluci, kdy vládlo velké nadšení, objevila v Katolických novinách článek o křesťanské pomoci. Brzy poté tehdejší kardinál František Tomášek ustanovil Výbor křesťanské pomoci se sídlem v Praze. Cílem bylo s pomocí Boží pokusit se o vyhledávání našich „nejmenších“, našich „chudých“. Bylo třeba aktivně ve svém okolí vyhledávat nejen potřebné, ale i lidi ochotné pomáhat. I já jsem se chtěla nějakým způsobem zapojit do pomoci potřebným, ale nevěděla jsem, jestli už nějaká „Křesťanská pomoc“ (tento název se pak ustálil) u nás ve farnosti už funguje. Zašla jsem se proto zeptat na faru. Tehdy jsem dostala odpověď od Otce Jindřicha, že o tom nic neví.

Brzy však následoval od něj podnět, zda se této role nechci ujmout a „Křesťanskou pomoc“ ve farnosti založit. Byl to pro mě šok. Začala jsem se za to modlit, a když se blížil termín mé odpovědi, zda na to přistoupím nebo ne, prosila jsem Pána Ježíše, aby mi k tomu dal své Slovo. Otevřela jsem si Písmo a četla z listu sv. Jakuba: „Co to pomůže, moji bratři, říká-li kdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy; a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem. Zahřejte se a najezte se“ – jestliže jim nedáte, co potřebují pro své tělo, co je jim to všechno platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje navenek skutky, je uvnitř mrtvá…. A tak jsem se do toho pustila. Mým vzorem v té době byla Matka Tereza.

Inspirací pro vznik charitního díla bylo Boží Slovo, svědectví druhých i povzbuzení. Kde jste ještě hledala radu a taky pomocníky?
Prvotní rady jsem čerpala z výstřižků z Katolických novin. Nejdříve jsem, po poradě s O. Stanislavem, uskutečnila ve farnosti anketu, abych zjistila „poptávku“ i „nabídku“ pomoci. Lidé sdělovali svá přání, potřeby, prosby, ale i nabídky pomoci. Přihlásilo se tehdy 96 dobrovolníků, pro které jsem zprvu ani neměla tolik „práce“.

Jaké byly začátky pro Vás
Nejdříve jsem tuto činnost řídila při svém zaměstnání z domova. Po nějaké době přišla nabídka, abych své zaměstnání opustila a ujala se, tehdy vznikající, Farní Charity Zlín (pozn. dnes Charita Zlín).

Charita Zlín byla oficiálně založena pro konkrétní činnost
Charita, jako účelové zařízení římskokatolické církve arcidiecéze Olomouc, měla doplňovat státem poskytovanou pomoc především v těch oblastech, kde chyběla nebo byla nedostatečná. Veškerá její činnost byla zaměřena na službu milosrdné lásky církve k bližnímu v nouzi, a to bez ohledu na její příslušnost k rase, národnosti a náboženství.

Můžete nám říci něco ohledně školení, které v letech 1991 –1992 probíhalo ve Zlíně?
V době mého zdejšího působení jsem měla možnost zorganizovat dva ošetřovatelské kurzy blažené Zdislavy, ve kterých bylo vyškoleno bezplatně, díky našim věřícím lékařům a sestrám, celkem 100 charitních ošetřovatelek a ošetřovatelů ze Zlína i okolí. Praxi tito absolventi měli v místní nemocnici (nyní KNTB). Některé absolventky, spolu s věřícími zdravotními sestrami, pak působily v domácí péči Charity Zlín.

Odehrávaly se také humanitární akce ve spolupráci s dobrovolníky
Nemalou měrou se v době války v bývalé Jugoslávii a katastrofou na Ukrajině v Černobylu zapojili do humanitární činnosti i dobrovolníci a rodiny z farnosti. Kromě drobných sbírek a zásilek jsme vypravili postupně celkem šest kamionů s humanitární pomocí, přičemž největší radost způsobily farnice, které uprchlíkům bývalé Jugoslávie našily pro kojence zavinovačky s povijany, které spolu s dalším oblečením byly kompletovány do jednotlivých pytlů spolu s hygienickými potřebami, pro každého kojence zvlášť.

Organizovala jste i ozdravné pobyty ...
Velké ocenění patří především našim farníkům, kteří přijali do svých rodin o prázdninách na ozdravné pobyty v letech 1991 a 1992 celkem 78 dětí z Ukrajiny, z okolí Černobylu a z uprchlických táborů. Do této akce bylo zapojeno i několik sponzorů, kteří dětem (hlavně z oblasti Černobylu) poskytli zdarma obuv, autobusy na výlety, vstup do ZOO, promítnutí filmů ve Filmových ateliérech, ale také lékařské prohlídky. I nyní, s odstupem času, je nutné děkovat našim několika farním rodinám, které přijaly na naši výzvu o vánočních svátcích k sobě i velmi početné rodiny z uprchlických táborů.

Jakým způsobem pomáhali dobrovolníci, byli mezi nimi i mladí lidé?
Do domova důchodců na Burešově docházelo několik dobrovolníků za účelem modlitby růžence s některými nemohoucími lidmi, povídání si s nimi, či je doprovodit ven na procházku. Někteří dobrovolníci byli zapojeni do spolupráce s dětskými domovy, kde pomáhali např. při úklidových pracích, stěhování, zpracování ovoce, údržbě zahrady a při akcích s dětmi na výletech. Charita Zlín rovněž spolupracovala s Českou unií nevidomých.

Organizovali jste i nějakou pomoc pro sociálně slabší občany?
Ano. Pro sociálně slabší občany byla zřízena „Šatní skříň“, kde lidé nosili obnošené, ale zachovalé ošacení a boty, které pak dále sloužily potřebným, nebo byly nabídnuty dětským domovům, příp. posloužily na humanitární zásilky.

A jiné aktivity pomoci potřebným ...
Několik dobrovolnic bylo zapojeno v té době i do posílání potřebné pomoci misiím (členky MAITRI). Skupina mladých dobrovolníků, kteří si v té době říkali „Anežčiny děti“, pomáhala při přípravě různých akcí, pořádaných Charitou, jako např. poutě, různá setkání se seniory, příprava dárků, aj.

Vzpomenete si ještě na ty, kteří Vám v začátcích nejvíc pomáhali
Nemohu zapomenout na členy rady Charity Zlín, kteří obětavě a zadarmo pomáhali při rozjezdu i v průběhu její činnosti. Našla by se i celá řada lidiček, kteří nezištně a s láskou dobrovolně pracovali, kde bylo třeba, zvláště když podmínky k tomu byly často velice těžké, jelikož někteří potřební neměli už sílu udržet si nejnutnější pořádek a hygienu kolem sebe.

Někdo Vás podporoval i modlitbou
Poděkování patří nejen těm, kteří se zapojovali do činnosti organizace, ale i těm, kteří se za ni modlili a fandili jí, včetně našich kněží a některých nemocných. Ostatně, ještě stále ve farnosti sv. Filipa a Jakuba se modlí za Charitu Zlín desátek růžence - vždy první sobotu v měsíci po ranní mši svaté.

Charitu jste ale opustila ...
Svou činnost jsem ukončila v Charitě Zlín koncem roku 1993. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří mi za dobu mého působení v Charitě pomáhali, které jsem zde jmenovala, ale i těm, na které jsem si zrovna při tomto rozhovoru nevzpomněla.

Za rozhovor děkuje Pavla Romaňáková