18. prosince 2020
Články
Blíží se konec kalendářního roku, rok liturgický má za sebou první tři neděle. Proč znovu nevyslovit slova díků, která zahřejí, potěší, dají naději. Obzvláště v době, v níž se nachází celá společnost i svět prvně.
„Když u mě ta děvčata z Charity zazvoní, tak mě to vždycky překvapí," říká mi paní Alena, která služby zlínské Charity využívá již několik roků. „Překvapí, proč?“ ptám se nechápavě. „Víte,“ vysvětluje mi paní, „já jsem stále znovu potěšena, že někdo může dělat takovou práci, že někdo takový může vůbec existovat, a to ještě být u toho příjemný a povzbuzovat nás. Vždyť je tolik možností, jak si vydělávat snadněji, a přece každý den u mě zazvoní,“ směje se. Pak mi vypráví, že si uvědomuje, jak často dokážou lidé vyhmátnout ze života jen to špatné a zapomínají na to, kolik ještě dobrého, od svého okolí dostávají. „Já,“ dodává, „když ke mně pečovatelky chodí, tak si uvědomuji, kolik lásky a snahy pomoci potřebným je mezi lidmi a vždy mi to zlepší náladu.“
Milí ´chariťáci´, pracovníci pomáhajících profesí, děkuji, slovy paní Aleny, že existujete a jste připraveni s láskou pomáhat. Přeji požehnané Vánoce těm, kteří svou ´rukou podanou v nesnázi´ přináší radost, i těm, na které se mohou lidé v nouzi s důvěrou obrátit. Noela Frolková, pastorační asistentka
