25. ledna 2018
Články
Jarda, Milan a Zdeněk, v prvních lednových dnech pak Kašpar, Melichar a Baltazar. A to už pěkně dlouho, přesně tak dlouho, jak trvá projekt Tříkrálová sbírka Charity Česká republika. Své putování ulicemi Nivy ve Zlíně rozšířili o jeden ne zrovna malý dům. Vlastně domov. Domov pro seniory na protilehlém kopci na Burešově. "Je to radost," odpovídá na dotazy, proč právě tam vedou královské kroky, jeden z nich. Ani letos jej nevynechali.
Asi v polovině široké chodby jednoho z pater stála dáma menšího vzrůstu, s širokým úsměvem. Byla to paní Věra, která už před rokem obdivovala královské kostýmy. Ani tentokrát z nich nespustila oči. "My tři králové jdeme k Vám ...," zpěv, který se velmi příjemně rozléhal celou chodbou, paní Věru dojal: "Chlapci, vy jste herci z našeho divadla." Otázku doplňovalo neustálé pokukování po kostýmech. "Nejsme herci, kralujeme jenom jednou v roce, ale kostýmy máme zapůjčené skutečně ze zlínského divadla," zněla odpověď. "Já si říkala, že Vás neznám. A víte, že takovýchto kostýmů jsem ušila nespočítaně? Celý život jsem pracovala v šicí dílně," objasnila paní Věra svůj zájem o jejich oděv. Určitě by byla moc šťastná, kdyby alespoň pár stehů na pláštích bylo vytvořeno jejíma rukama. Ale to je velmi nepravděpodobné. Paní Věře budou letos 93 roky, více než třicet let je již v důchodu. Poslední léta tráví v domově pro seniory, nebylo jí dopřáno míti rodinu.
"Víte chlapci, co bych si přála? Ještě jednou se podívat tam, kde jsem pracovala. Přála bych si vidět dílny, přála bych si vidět zázemí, kde jsem tolikrát procházela. I divadelní představení bych ještě nějaké chtěla vidět," svěřila se královské družině paní Věra. To ještě ale netušila, že nenarazila jen tak na nějaké obyčejné krále. Ale na krále, kteří udělají vše pro to, aby její přání splnili.
Neuplynulo ani čtrnáct dnů a před králi a Věrou Lalošákovou, která se divadlu upsala na třicet čtyři roky, se otevřely jeho dveře. Přivítala je paní Blanka Kovandová s paní Annou Ambrozovou, která si na paní Věru Lalošákovou dobře pamatuje. „Paní Věro, vy vypadáte tak dobře,“ zaznělo, mimo jiné, při uvítání. „To proto, že jsem měla tak krásný život,“ odpověděla Věra.
Děkujeme Městskému divadlu Zlín za vstřícnost a velmi milé přijetí
Pavla Romaňáková, projektová manažerka
Následují text a foto zdroj Městské divadlo Zlín, Veronika Jurčová
Milá návštěva: Dvorní švadlena výtvarníka Josefa Jelínka Věra Lalošáková
Dámskou krejčovnu Městského divadla Zlín, své údajně nejmilovanější pracoviště, dnes navštívila dvaadevadesátiletá Věra Lalošáková. Byla dvorní švadlenou celosvětově uznávaného výtvarníka Josefa Jelínka a přání podívat se do divadelního zákulisí jí splnili Tři králové zlínské Charity.
Věra Lalošáková v divadle pracovala 34 let. Do důchodu odešla v roce 1982. „Milovala jsem tu práci. Některé tváře i po těch letech poznávám,“ komentovala s úsměvem fotografie na stěnách, když procházela budovou. Divadelníci ji vzali na jeviště Velkého sálu, kde zrovna probíhala zkouška na Dobré mravy, do malírny, krejčovny, skladu kostýmů, čalounické dílny i do maskérny. Nejvíce však obdivovala Jelínkovy náročné zdobené do detailu vypracované kostýmy. „To byly vždycky tak těžké? Chudáci herci,“ smála se a jeden si dokonce na chvíli vyzkoušela.
Drobná vitální dáma žije v Domově pro seniory ve Zlíně a na závěr návštěvy projevila touhu podívat se také na nějaké představení, které moc rádi vyslyšíme.
Josef Jelínek absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Po angažmá v Městském divadle ve Zlíně byl od roku 1983 stálým kostýmním výtvarníkem Národního divadla, poté do roku 2012 působil ve Státní opeře Praha. Je nositelem různých domácích i zahraničních ocenění (mj. Cena mladého výtvarníka, Cena MK SR, zlaté medaile z trienále v Novém Sadu, PQ 1983, Český lev 2002). Na svém kontě má výtvarné autorství kostýmů pro více než 800 inscenací v Praze, Bratislavě, Brně, Ostravě, Plzni, Berlíně, Monte Carlu, Lublani, Leedsu, Bergenu, Buenos Aires, Santa Fé, Seville aj., jako kostýmní výtvarník se podílel na hudebních filmech Petra Weigla. Ojediněle se věnuje i scénografické tvorbě, zejména pro balet. V roce 2012 získal prestižní Cenu Thálie 2011 – zvláštní cenu kolegia.
