28. května 2021 Články

Není rozumné kvůli jedné špatné zkušenosti člověka úplně odsoudit

Jednou jsme si povídaly se spolužačkou Milenou o pomoci druhým lidem. Milena říkala, že jednou tvrdě narazila a to jí na dlouhou dobu vzalo do pomáhání chuť. „Šla jsem domů z internátu a potkala jsem sousedku, která nesla dvě těžká zavazadla. Měla jsem sice také co nést, ale nedalo mi to, a nabídla jsem jí pomoc. Vděčně nabídku přijala a já se chopila jedné její tašky. Pane jo, ta byla ale těžká ... 

Bylo mi hloupé se ptát, co to vlastně nesu a tak jsem v duchu úpěla a těšila se, až jí u jejich domu tašku předám. Ušly jsme více než kilometr, já jsem už ruce vůbec necítila. Konečně jsme byly u branky naší sousedky a paní si povzdychla: ´Škoda, kdybych byla věděla, že mi pomůžeš, mohla jsem si vzít těch dlaždic více.´ Zeptala jsem se, jak to myslí? 

S klidem odpověděla, že si chodí brát betonové dlaždice z jedné městské stavby, prý to špatně hlídají. Byla jsem z toho tak otřesená, že jsem jí pomáhala krást, že jsem se rozhodla už nikdy nikomu nepomáhat,“ zlobila se.  

„Dost jsem se za svou hloupost styděla,“ pokračovala ve vyprávění, „a proto jsem se raději o tuto svou zkušenost s nikým nepodělila. Uplynulo pár týdnů, znovu jsem se vracela domů a přede mnou vidím naši paní sousedku obtěžkanou taškami. Teď už nenaletím, říkala jsem si a raději jsem zvolila jinou cestu, abychom se nepotkaly. Přišla jsem domů, přivítala se s mámou a krátce na to zazvonila sousedka, která nesla pro moji maminku nákup. Byla jsem z toho hodně překvapená, a tak jsem svou předchozí zkušenost se sousedkou, mamince povyprávěla. Ta mě ujistila, že jí ona paní vždy ráda pomůže, tak jako ostatním sousedům. 

Vzala jsem si z této příhody ponaučení, že nemohu kvůli jedné špatné zkušenosti člověka úplně odsoudit, ale také, že musím u pomoci druhým používat mozek. Ale jinak pomáhám ráda,“ pousmála se Milena.

Požehnaný čas přeje Noela Frolková, pastorační asistentka