25. září 2018
Články
27.září, Den charity, každoročně v den připomínky svátku sv. Vincence „Paní Liduško, ty nehty máte jako čarodějnice. Řekněte rodině, ať vám to ostříhají. Vždyť je to hrůza!“ Hlas zdravotní sestřičky zněl pěkně nazlobeně a výzva byla určena paní ležící se mnou na nemocničním pokoji. A odpoledne se situace téměř na vlas stejně opakovala. To když se mladá žena, tentokrát pro změnu vnučka paní Ludmily, velmi podobně zlobila: „Babi, řekni sestřičkám, ať ti ty nehty ostříhají, copak to nevidí, jak to máš dlouhé?“ ...
Babička Liduška trpěla a styděla se. Své staré, celoživotní dřinou unavené ruce ukrývala pod deku. Nebylo jí to však nic platné, od personálu i svých blízkých slyšela samé kárání. Pro mě, jako spoluležící, byla tato situace velmi nepříjemná a k mé velké hanbě musím přiznat, že jsem paní nijak nepomohla. Snad jako drobná omluva může posloužit, že jsem byla velmi mladá. A pak také, ještě jsem nebyla ´chariťačka´. Mohla jsem udělat dvě věci. Jednak upozornit ty, kteří po paní vyžadovali, tedy spíše ji úkolovali, aby si o pomoc řekla (že paní po mrtvici vůbec nemluví, nikdo z nich neřešil, což jsem nechápala), anebo paní ostříhat nehty sama, což bych v té době nebyla schopná ani nabídnout, ani cizímu člověku udělat. Nyní, po mnoha letech od této zkušenosti, mohu s čistým svědomím a hrdě říci: Díky Bohu za Charitu! Její ´ruka podaná v nesnázích´ se týká nekonečného seznamu situací, které se nám v životě přihodí a se kterými prostřednictvím sociálních a zdravotních služeb může pomoci. A je velmi dobře, když se pak nemusíme ohlížet za sebou s výčitkami, které mám dodnes já. +Noela Frolková, pastorační asistentka Charity Zlín
Svatý Vincenc de Paul pocházel z jihozápadu Francie. Z prostého pasáčka se stal knězem. Později vystudoval církevní právo a působil v Paříži i v diecézi Lyon. Zde začal organizovat svépomocnou péči o chudé a nemocné zakládáním charitativních bratrstev. V roce 1625 založil misionářskou kongregaci lazaristů. Vychovával spolupracovníky ke konání skutků milosrdné lásky. Jeho snahou bylo pomáhat dětem i starcům, dívkám i matkám, chudým, nemocným i vězňům. Na zajištění péče o chudé a nemocné založil s Ludvíkou de Marillac kongregaci "Dcer křesťanské lásky".
Dopis P.Bohumíra Vitáska, prezidenta Arcidiecézní charity Olomouc, charitním pracovníkům
