7. března 2017 Články

Pečující rovněž potřebují péči

Může se nám zdát, že nejvíce náročné je zvládnout péči o našeho blízkého, skloubit péči a starost o svou vlastní rodinu a domácnost. Patrně nejtěžší a nejdůležitější však bude, při celodenní péči, najít si čas pro sebe samého. Pečující rovněž potřebují péči v reportáži Televize TVS

Setkávat se s pečujícími započala zlínská Charita před dvěma lety, kdy oslovila primárně pečující o osoby blízké, v jejichž domácnostech pomáhají terénní pracovnice zlínské Charitní pečovatelské služby především v čase, kdy oni jsou v zaměstnání, škole, či jen potřebují chvíli času sami pro sebe, pro své povinnosti a aktivity.

Často však péči berou rodiny samy na sebe, mnohdy však nejde o rodiny, ale jednotlivce, kteří ať už hned v začátcích, při rozhodování, či posléze, začnou být unaveni, nejednou přijde na mysl i pochybnost o správnosti svého rozhodnutí vzít péči na svá bedra.

„Je logické, že máme obavy, zda péče, kterou poskytujeme svým blízkým, je dostatečná. Snažíme se být dokonalí a mnohdy nezůstáváme pozadu za péčí profesionálních pečujících. Dokážeme si osvojit většinu pečovatelských činností a zvládat všechno sami téměř bez pomoci ostatních, uděláme to přece sami nejlépe. Posléze se náročnost péče projeví, pochopitelně u každého v jiné oblasti. U některých je nejvíce zatížena oblast fyzická jako následek zvýšené manipulace s našim blízkým, u jiných oblast psychická, následkem dlouhodobého vypětí,“ říká Jana Strouhalová, sociální pracovnice zlínské Charity a průvodce setkávání pečujících, která se právě k pečujícím obrací s otázkou: „Věnujeme svému vlastnímu zdraví a péči o sebe samého, alespoň zlomek toho, co věnujeme péči o zdraví našeho blízkého? Neopomíjíme svoje emocionální potřeby?“

Většina pečujících se brání odpovědět ano. Ale aby nedošlo k tak zvanému vyhoření, fyzickému i psychickému zhroucení, měl by každý pečující skutečně začít myslet také na sebe a být tak trošku sobecký, i když v tomto případě se nejedná o nelichotivou vlastnost v tom pravém slova smyslu. Není-li tedy pečující stále přesvědčen, že i když pečuje po celý den, odpočinek potřebuje, nechť si, sám pro sebe, odpoví na zde uvedené otázky:

• pečujete o nemohoucí rodiče a chcete se podělit o pocity, které prožíváte?
• staráte se o člověka s handicapem a nemáte s kým sdílet svá trápení, ale i radosti a chvilky štěstí?
• jste unaveni, špatně usínáte, necítíte se po ránu odpočati?
• ztrácíte se v legislativě, či obtěžuje Vás běhání na úřady?

Pokud alespoň jednou zaznělo ano, je nejvyšší čas na změnu, začít více myslet na sebe, opustit na chvíli zavedený, nepochybně velmi náročný, stereotyp. Pokud alespoň jednou zaznělo ano, ale pečující skutečně nemá možnost přenechat péči ani na chvíli rodině, blízkým a přátelům, i to má řešení. Zlínská Charita nabízí podporu, pomoc a povzbuzení přímo v domácnosti pečujícího:

• odborné poradenství  Bc. Jana Strouhalová, e-mail: jana.strouhalova@zlin.charita.cz, tel.: 739 245 973
• duchovní podpora Noela Frolková, e-mail: noela.frolkova@zlin.charita.cz, tel.: 731 646 933

„Chceme-li, aby někdo něco dělal dobře, pak je dobré, když se zajímáme i o to, jak mu je. Je-li mu dobře, dá se očekávat, že bude dobře dělat i to, co dělat má. Není-li mu dobře, není samozřejmé, že by automaticky podával dobrý výkon.“ (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9, Duševní hygiena zdravotní sestry).

Pečující potřebují také péči, setkání 14.března 2017, více viz. Související akce.

Ing. Pavla Romaňáková,projektová manažerka