Po pomyslné pláštěnce budou kapky problémů dobře stékat
23. dubna 2019 Články

Po pomyslné pláštěnce budou kapky problémů dobře stékat

Osm pečujících, od začátečníků až po velmi zkušené, tvořilo dnešní podpůrnou skupinu. Přišli, aby nejen sdíleli své zkušenosti, radosti i trápení, ale především se ujistili, že v péči o blízké by neměli zůstat bez zapojení rodiny i sociálních služeb a že především nesmějí zapomínat sami na sebe. Vlídným průvodcem byla psycholožka Růžena Sekulová z Kongregace sester karmelitánek Institut Naší Paní z Karmelu ve Štípě, která vyzvala hned v úvodu přítomné: "Radujte se z malých věcí. Když prožíváme naplno přítomný okamžik, dotýkáme se věčnosti."

Aby setkání nebylo o teorii, která by byla mimo zájem přítomných, měl každý možnost velmi stručně představit sebe, blízké, opečovávaného. Hned první přítomná se svěřila, že ji role pečujícího teprve čeká, proto do skupiny zavítala. Že šlo o rozumné rozhodnutí, dali najevo úsměvem a souhlasným pokyvováním hlavy ostatní přítomní. Další žena půl roku pečuje o ležícího manžela a již ví, že sama to dlouho nezvládne. Jinou zkušenost má, možná právě i díky své profesi, bývalá zdravotní sestra, která opatruje své rodiče. Během péče dokáže využívat sociální i zdravotní služby. Ty doporučuje i další, nejmladší z přítomných. Přiznala, že nebylo jednoduché maminku namotivovat k docházení do denního centra: "Teď je to pro moji maminku druhý domov. Doslova. A hlavně je mezi svými. Kdyby zůstávala sama doma, měla by různé myšlenky. Na to v centru, díky skvělým pečovatelkám a kolektivu, nemá čas." Zkušenost se sociálními službami nemají další tři přítomní. "Maminka je částečně soběstačná, ale v noci se u ní střídáme, nenecháváme ji samotnou," říká jedna z nich a pokračuje: "Péči tedy zvládáme, ale trápí mne, jak je maminka negativní. Nevíme si s tím rady." Noční službě u rodičů, kteří jsou i přes svůj vysoký věk (dohromady mají 179! let) částečně soběstační, se prozatím brání jejich dcera, které se nedaří zapojit do zájmu o rodiče ostatní členy rodiny. 

Ač má každý jednotlivec jiné nároky, představy, zkušenosti, v základních bodech se pečující shodují. Je nutností udělat pomyslný předěl mezi pečujícím a opečovávaným. "Musíme být schopni emočního odstupu. Představte si jakýsi vnitřní krunýř, přes který ne vše, co na Vás opečovávaný či okolí klade, pustíte," připodobnila potřebu Růžena Sekulová a dále doplnila: "Je to základní chyba, kterou pečující dělají, tedy připouští si vše, co jejich blízcí řeší. A že se toho za ta léta nahromadilo. Protože mnohdy vzpomínají na negativa, což si pečující a ostatní blízcí velmi zabírají, je nutné si onen vnitřní krunýř co nejdříve vyrobit. Dobře nás ochrání i ´pláštěnka´. Stejně, jako po ní stékají kapky deště, stečou po ní i problémy. Díky pláštěnce jste opečovávanému nablízku, ale ten se vás nemůže neustále ´dotýkat´ tak, aby vás to ničilo. Musíte mít rádi sami sebe." 

Cílem projektu Pečující rovněž potřebují péči I je, aby ti, na nichž stojí starost o blízkého, byli schopni kladně odpovědět na otázku, která je současně podtitulem projektu: "Umíte relaxovat? Máte rádi sami sebe?"

Projekt Pečující rovněž potřebují péči I podpořil Zlínský kraj z Programu na podporu sociálně zdravotních aktivit. 

Ing. Pavla Romaňáková
projektová manažerka