5. února 2019 Články

Příběh jedné koledy

Další ze zlínských tříkrálových soutěžních výzev. Tentokrát pro více či méně zdatné písmáky, kteří se rádi podělí o prožitek (ne)všedního královského dne, a to v libovolném literárním stylu. Mohlo jít o dopis, zprávu, vyprávění, reportáž, prózu, poezii, fejeton ... Jedinou podmínkou byl rozsah. Stovka je docela pěkné číslo, takže dílko muselo obsahovat alespoň sto slov. A kdo se mohl zapojit? Každý, kdo se s koledou 2019 jakkoliv setkal. Začtěte se do Příběhů jedné koledy a jen tak, sami sobě, dejte odpověď: "Kdo je vítězem?"

Koledování ve zlínském Kostelci, Jarmila Kopečná

Je sobota 5. ledna. Přes noc nasněžilo. Někomu pro radost, někomu pro starost. Je sobota 5. ledna. Dnešní den bude obyčejný a přece jiný. V dnešní den vyjde do ulic nejvíce skupinek tříkrálových koledníků. Také já, jako vedoucí jedné takové skupinky.

Cestou potkávám ´svého´ prvního a nejstaršího krále. Potom jdeme do rodiny, kde už na nás čeká druhý král a také král třetí, nejmladší. Ten černý. Maminka si zjevně musela přivstat, aby stihla obličej malého koledníka pomalovat černou barvou. Jsme připraveni. Můžeme vyrazit.

V srdci pronáším střelnou modlitbu o požehnání pro naše koledování. A v hlavě se honí různé myšlenky. Otevřou nám lidé dveře? Otevřou nejenom své peněženky, ale i svá srdce? Budou k nám laskaví nebo naši návštěvu přetrpí se staženými rty? A co my? Dokážeme přinést pokoj? Dokážeme popřát nejenom šťastný, ale i požehnaný nový rok?

Požehnání – to slovo lidem často zavání náboženstvím nebo si pod ním představí hojnost peněz, blahobyt. Co když popřejeme požehnaný nový rok a během té doby se v rodině stanou smutné události? Budeme označeni za podvodníky. Co jste nám to přáli a jak jsme dopadli? Těžké je pak vysvětlovat, že požehnání má mnoho podob.

V prvních několika domech nám neotvírají. Nejmenší král, který letos chodí koledovat poprvé, začíná být rozmrzelý. Všechno mu musím vysvětlit. Zdá se, že si má slova vzal k srdci a vrací se mu dobrá nálada. Stále znovu a znovu padá do sněhu a kdyby mu v tom nebránila jeho královská koruna, tak by nejspíš dělal i kotrmelce. V polovině koledování ale musí celý promáčený zpět k mamince. Trochu se bojím její reakce na ledové ruce synka, ale obavy jsou zbytečné. Přebírám od „černého“ královský plášť a korunu, která je mi pochopitelně malá a během dne mi několikrát spadne z hlavy.

Pokračujeme v našem tříkrálovém putování. Z otevřených dveří na nás už z dálky, snad v obavě, že její dům mineme, volá žena. Její počáteční úsměv střídají slzy v očích a vřelé stisky našich rukou. Jen ona sama by dokázala říct, kolik bolesti bylo v jejím srdci. Věřím, že naše návštěva měla pro ni velký význam. A i kdybychom se vrátili s prázdnou pokladničkou, tak kvůli této ženě mělo naše putování smysl.

Příběh jedné koledy, Jitka Bártková, Doubravy

Přešly další Vánoce
a zas jako vždy v roce
první týden lednový
chystáme se na nový
pochod králů vesnicí,
budou malí – velicí?

Teta Jitka žehlí pláště,
záleží jí na tom zvláště,
aby jako ze škatulky
byli naši kluci i holky,
kteří letos kralování
vzali sobě za poslání.

Až obléknou vzácný šat,
mohou se králové vydat
cestou naší vesničkou
na rtech se známou písničkou.

Ve sněhu i v plískanici,
mají úsměv na svém líci.
Vždyť je to pro dobou věc,
to ví každé dítě přec.
Koledníci vybírají,
co jim lidé dobří dají.
Teta Danka zase,
hlídá, co je v kase.
Charitě pak odevzdáme,
vše, co v pokladničce máme.

Snad 17.340 korun českých,
přichystá pár chvilek hezkých,
těm, kdo pomoc potřebují
a s nimiž nás teď navždy pojí,
příběh jedné koledy…

Čtyřicet tisíc kroků, Anežka Šenkeříková a ostatní členové dvou mladcovských skupinek

Letošní třikrálová sbírka ve Zlíně - Mladcové, byla ve srovnání s loňským rokem více než hojná a úspěšná. Ať už v počtu králů nebo v podobě sněhové nadílky. Tento rok se nám podařilo vytvořit dvě velice šikovné a silné skupinky v plném počtu. Jednu skupinku jsem vedla já a druhou kamarádka Jana. Ta získala do skupinky svou dceru Magdalenu a sousedku paní Bohumilu a já koledovala za pomoci sousedky pani Jarmilky a pracovnika Charity Zlin, pana Pavla. Dnešní pokroková doba nám umožnila skrze mobilní aplikaci měřit počet kroků, které jsme za sobotu a neděli ušli. Celkem to bylo asi 40 000 kroků to je asi 32 kilometrů.

Díky bohaté sněhové nadílce, třikrálová sbírka na mladcovském kopci byla v radostném až pohádkovém duchu, což se odráželo i na náladě, pohostinosti a stědrosti mladcovských obyvatel. Tahle stědrost nás ve finále mile překvapila i výslednou vykoledovanou částkou. Lidé si s radostí a nadšením poslechli známou třikrálovou koledu, se kterou jsme se vždy blížili k jejich dveřím. Celková pohostinost obyvatel nás ale překvapila na závěr, když nás jedna rodina pozvala k bohatě prostřenému stolu.

Už teď se těšíme na třikrálové koledování v roce 2020.