15. července 2020 Články

#procpomahat. Odpovědi nabízí Výroční zpráva Charity Zlín 2019

Lidé, v jejichž srdci je láska k bližnímu, jsou pro celý svět darem a požehnáním. Již pouhá existence jednoho dobrého člověka činí svět krásnějším. Někteří lidé si ani nejsou vědomi, jak je důležité a dobré pro jejich okolí, že zde žijí. Někteří lidé ani nevědí, kolik útěchy přináší už jen jejich úsměv. Jak blahodárně působí jejich pouho pouhá přítomnost. Někteří lidé ani nevědí, jak bychom bez nich byli chudí. Někteří lidé ani nevědí, že jsou pro lidstvo darem z nebe. Buď pochválen Bůh za takové lidi, za to, že je světu dává. A oni se jimi chtějí stát. P. Vít Hlavica

Charita Zlín v roce 2019, Výroční zpráva

#procpomahat. Kvůli úsměvu

Nejsem zastáncem hromadění knih, ale přece jenom v kanceláři nějakou mám. Jsou to vesměs knihy učené, napsané skutečnými autoritami a pojednávají především o tom, „proč pomáhat“. Kdybych z nich začal citovat, šířil bych zajisté moudra, ale asi by to působilo spíše směšně. Měli jsme se spolupracovníky na toto téma diskuzi a zaznělo hodně názorů o tom, že je to něco samozřejmého, něco, co se automaticky očekává a co svým způsobem člověka naplňuje a je i posláním. Zaujaly mě různé příklady z praxe a byly to občas i velmi dojemné příběhy, z nichž vyplývalo, že uživatelé našich služeb mají k mým spolupracovníkům někdy i velmi vřelý vztah. Takže proč pomáhat? Asi by se to příliš nelíbilo těm moudrým, co napsali ty knihy, které u mě leží v kanceláři, ale já tvrdím, že kvůli úsměvu. A proč zrovna úsměvu. Ten člověk, který se často neobejde bez pomoci, především mých kolegyň a nemá nějaký poklad, jímž by zaplatil to, jakou pomoc dostává, často může poděkovat jenom svým úsměvem. A najednou má ten úsměv větší hodnotu, než ten poklad. Děkuji všem svým kolegyním a kolegům za to, že se někdy setkávají s úsměvem při své práci a tím skutečným pokladem jsou oni sami. Vlastimil Vajďák, ředitel, Charita Zlín

Proč pomáhat?

S vyslovením otázky se mi vybavil příběh z jednoho českého filmu s názvem „Musíme si pomáhat“. Vypráví o muži, který se za války spolu se svou ženou rozhodne pomáhat jednomu židovskému mládenci. Byl to syn továrníka, který uprchl z koncentračního tábora a hledal záchranu v rodném městě. Hlavní hrdina byl dříve jejich zaměstnancem a rozhodl se mu pomoct. Zpočátku neměl jen ty nejčistší úmysly, ale všechno se časem vytříbilo. Schoval ho ve svém domě, do tajné komory, a tam ho po mnoho měsíců ukrýval. Musel se stýkat s gestapem, poklonkovat fašistům, a to jen proto, aby se vyhnul nebezpečným prohlídkám či nějakému podezření ze strany gestapa. V nepřetržitém nebezpečí skrýval ve svém domě velké tajemství – lidský život. Ztratil čest u lidí, protože na něj každý plival. Byl v očích lidí zrádcem a on to musel v tichosti snášet. Nikomu se nemohl svěřit. Až do osvobození. Pak ukázal světu poklad, který ukrýval. Lidé, v jejichž srdci je láska k bližnímu, jsou pro celý svět darem a požehnáním. Již pouhá existence jednoho dobrého člověka činí svět krásnějším. Někteří lidé si ani nejsou vědomi, jak je důležité a dobré pro jejich okolí, že zde žijí. Někteří lidé ani nevědí, kolik útěchy přináší už jejich úsměv. Jak blahodárně působí jejich pouhá přítomnost. Někteří lidé ani nevědí, jak bychom bez nich byli chudí. Někteří lidé ani nevědí, že jsou pro lidstvo darem z nebe. Buď pochválen Bůh za takové lidi, za to, že je světu dává. A oni se jimi chtějí stát. ICLic. Mgr. Vít Hlavica, děkan a farář, Římskokatolická farnost Vizovice

#procpomahat. Pro naději v lepší zítřky (Občanská poradna Charity Zlín)

Tato otázka je sice jakoby jednoduchá, ale zároveň všeobjímající, a z toho důvodu vlastně na ni není až tak jednoduché odpovědět. Já, a doufám, že i ostatní, pomáhám proto, že vnitřně cítím, že lidé, kteří jsou slabší, jsou v krizi, necítí se dobře a prožívají jiné strasti, pomoc potřebují. A nejen proto, že ji potřebují, ale proto, že je pro nás přirozeným morálním kodexem to, že vnímáme, že je potřeba pomoci. Pomáhám i proto, že si díky tomu uvědomím, že bych i já se do nepříznivé situace mohl dostat, a vím, že by nebylo pro mne jednoduché se s krizí vypořádat a například oslovit odborníka. Proto, že vím, že tito lidé nesou svou krizovou situaci mnohdy jako břímě, se jím snažím dobrým přístupem situaci ne přímo ulehčit, ale aspoň je pochopit a pomoci, jak můžu. Aby se necítili poníženě, že o pomoc žádají, ale aby měli naději v lepší zítřky. Pavel
Proč pomáhat? Jsou lidé, kteří se bez pomoci neobejdou a jsou na ní závislí. Je fajn, když vám přijde pomoci člověk, který to dělá s láskou, těší se na vás. Každé sebemenší milé slovo je pro člověka víc, než pohlazením. Prosím, nešetřeme úsměvem a povzbuzením! Zuzana

#procpomahat. Pro energii, která nás posouvá a inspiruje (Domovinka-centrum denních služeb pro seniory Zlín)

Proč? Třeba v naší službě se snažíme měnit zažitá dogmata, že senioři tráví svůj čas neaktivně, ve společenské izolaci. Nabízíme jim alternativu jejich běžných dnů. Jsou v kontaktu s vrstevníky, vytrženi ze svých stereotypů a samoty, častokrát znovu získají zájem o okolí a mají chuť se smát. Není to ovšem jednostranné. Pro nás, pracovníky, je setkání s klienty velkým obohacením. Často unavení a zranitelní ve své křehkosti, zůstávají pro nás velkou studnicí životní moudrosti. Jsou nositeli zkušeností, klidu a laskavého humoru. Proto nejen naši klienti nacházejí v centru radost z každodenních setkání, ale i my, služby jim poskytující, od nich dostáváme tolik potřebnou energii, která nás posouvá a inspiruje. Olga
Pomáhat je mým posláním. Učím milovat druhé, jako sebe a tím pádem, jak mám ráda sebe, mám ráda i druhé. Je to práce sama na sobě. Nedělat jiným to, co nechci, aby jiní dělali mě. A hlavně, když jsou někteří zranění, nebrat si to osobně a být tu bez odsudků se srdcem na dlani. Vyplatí se to. Není to jednoduché, ale mám důkazy, že to funguje. To se pak v srdci rozlije pocit láskyplné blaženosti, a já cítím, jak mám všechny lidi ráda. Proč pomáhám? Protože miluji. Marcela
Proč pomáhám? Protože mám radost, když se senioři smějí. Pavlína

#procpomahat. Pro pocit, že něco krásného i přijímáme (Charitní domov pro matky s dětmi v tísni Zlín)

Nikdy, ale opravdu nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc my sami, naši blízcí, kamarádi. V neposlední řadě pomáhat znamená dávat i sobě – pocit, že něco nepojmenovatelného, ale krásného přijímáme. Tereza
Stejně, jako dárce má často větší radost než obdarovaný, tak i pomáha-jící cítí větší radost a uspokojení, než potřebný Eva
Pomáháme, aby byl svět lepším místem, a pro pocit vlastní užitečnosti. Veronika
Aby se nám všem žilo lépe. Kristýna

#procpomahat. Protože je to úplně normální (Charitní pečovatelská služba Zlín)

Už jako malá jsem jako vzor měla svoji rodinu. Viděla jsem, že si mezi sebou pomáhají. A je tomu tak stále. I proto jsem v pomáhající profesi, která mne naplňuje. Před časem jsem prožila pomoc méně obvyklou. Vzala jsem si od naší uživatelky psa. Paní šla do pobytového zařízení a řešila, kam dá pejska, s nímž je osm let. Po poradě s rodinou jsme si Berta vzali domů. Paní byla moc šťastná, že ví, kdo o něj bude pečovat a že její chlupaté štěstí nemusí do útulku. I já dnes učím své děti, že pomáhat je normální a přirozená věc patřící k životu. Michaela
Pomáhat se má, aby se všem lépe dařilo zvládat těžší životní situace. Eliška
Proč pomáhat? Dává mi to dobrý pocit a potěšení z nových poznatků. Také touhu rozdělit se s osobní účastí, zvláště tam, kde jsou lidé celé dny sami. A protože ráda pomáhám a sama vím, že jednou tu pomoc můžu potřebovat taky. Petra
Každý z nás by měl pomáhat a snažit se udělat svět kolem sebe lepší. Nejvíce to pro mne vystihují slova Pána Ježíše. On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ (Mt 25,45) Zuzana
Protože to lidi dělá šťastnými. Veronika
Proč pomáhat? Protože jiná možnost neexistuje. Každý z nás má jistě stejné zkušenosti. Když potkám někoho, kdo potřebuje třeba najít cestu, nebo poradit, či cokoliv zcela jiného, tak to udělám. Pomohu. Protože i když já potřebuji pomoc a dokážu o ni požádat, stane se ten zázrak a někdo pomůže. Jana
Pomáhám, protože jsem rád v kontaktu s lidmi a naplňuje mě to. Antonín

#procpomahat. Protože to má smysl (Charitní ošetřovatelksá služba Zlín, domácí péče vč.hospicové)

Když pomáháme druhému, pomáháme i sobě. Vážím si lidí, kteří nezištně pomáhají ostatním, ale také těch, kteří nabízenou pomoc dokážou přijímat. Potom se pocit uspokojení znásobí. Za pomoc se můžeme dočkat pochvaly, obdivu a lásky. Ne každý však dokáže za pomoc dát najevo vděčnost, nebo poděkovat. Ale na to člověk, který chce pomáhat, nečeká. Věra
Pomáhejme, dokud můžeme! Nebo nás to bude mrzet, až moct nebudeme. Petra
Pomáhat ostatním by mělo být pro každého prioritou. A pomoc i nám samotným přináší obohacení i dobrý pocit, že i díky naší nepatrné službě má někdo život snadnější či lepší. Pomoc bychom měli konat rádi, aby to druhý cítil a přijmul ji. Ježíš řekl: „Co jste udělali pro jednoho z nás, pro mne jste udělali.“ Pavla
Pomáhat má vždycky smysl. Přijdou v životě chvíle, kdy si nevíme rady, jak dál. A třeba právě tehdy nám někdo poradí. I to je přece též určitý druh pomoci, který nás posune dál a my zase vyjdeme ze slepé uličky a vykročíme naplněni nadějí. Miriam
Nejdříve nám na svět pomáhají zdravotníci. Jakmile povyrosteme, rodiče nás učí pomáhat nejen jim, ale i nemocným, slabším, méně úspěšným. Je ale důležité nejen pomáhat, ale i si nechat pomoci. Umět za pomoc poděkovat a pomáhat tak, abychom sebe nezničili jak zdravotně, tak psychicky. Alice

#procpomahat. Proto, abychom pomoc uměli i přijmout (Duchovní podpora, pastorační činnost)

Stará paní, sedící v tramvaji, přitáhla moji pozornost. Vedle ní stál velký kufr, berle a žádný pomocník. Posadila jsem se k ní a nabídla pomoc. Přijala ji s úsměvem. Já si nejprve myslila, že je paní lehkomyslná, nebo snad zneužívá dobroty okolí. Ale bylo to jinak. Zdenku v mládí postihla vážná nemoc. Nemohla mít ani děti, tak se rozhodla zůstat sama a věnovat se péči o druhé. Pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici. To byla její rodina. Nemoc ale pomalu postupuje dál a ona se už pohybuje s obtížemi. Ale občas si potřebuje udělat radost, tak vyrazí na modlitební akci. Přípravy však koná velmi dlouho a prosí: „Pane Bože, jestli mě tam chceš mít, tak se o to, prosím, postarej.“ A pak se dlouho modlí, aby jí Bůh poslal do cesty dobré lidi, kteří se jí sami s pomocí nabídnou, a tudíž je to nebude obtěžovat. „A to byste nevěřila, kolik už jsem jich potkala,“ usmála se. Tak do její důvěry v Boží pomoc jsem zdaleka nedorostla! Její výkon byl nad mé chápání. Na nic si nestěžovala, ze všeho měla radost. Větší část svého života sloužila, pracovala pro druhé a teď velice laskavým způsobem nabízela druhým, aby udělali něco dobrého. Věřím tomu, že nás Bůh poslal na naši životní pouť, abychom se tu naučili lásce. Abychom láskou proměňovali svět kolem nás. A slíbil, že tu bude s námi, že nás v tom nenechá samotné. A posílá nám do cesty lidi s kufry, což jsou menší nebo větší obtíže, které oni nemohou sami zvládnout. Pomáháme s menší nebo větší láskou, ale je důležité, že jdeme do toho. +Noela