9. června 2020 Články

Sestřičky domácí péče se v době pandemie zamknout v kanceláři nemohly

Ať už pandemie je, či není, zdravotní sestry domácí ošetřovatelské a hospicové péče své pacienty nemohu ignorovat. Ti se totiž bez jejich návštěv jen tak neobejdou. Pro zlepšení, či udržení svého současného zdravotního stavu potřebují mnohé úkony, které musí provádět profesionál. Ať už jde o aplikace ordinované terapie, jako inzulín či intramuskulární injekce, ošetření stomií, lokální ošetření, aplikace klyzmatu, cévkování, ošetření permanentního katetru a spostu dalších. Pokud by je u pacientů neprovedly terénní všeobecné sestry, čekala by mnohé nemocné hospitalizace. Díky službě tedy mohou pacienti žít doma, ve svém přirozeném prostředí a zachovat si tak dosavadní vazby na své okolí.

Cílem služby je nabídnout odbornou zdravotní pomoc indikovanou ošetřujícím, či praktickým lékařem. V souvislosti s nouzovým stavem v zemi však přišly zákazy a doporučení, aby především starší lidé byli svým způsobem izolováni, aby nebyli vystaveni riziku nákazy, především díky oslabené imunitě a nemocem, kterými jsou zatíženi. „Musím říct, že jsme jak v úvodu, tak ani v průběhu koronavirové doby nezaznamenaly zásadní změny. Pacienti péči nerušili, byli ukáznění a na naše požadavky, například mít taktéž ústenku, reagovali pohotově. Pokud ji neměli zajištěnou od rodiny, získali šitou, bavlněnou od nás,“ popisuje situaci Soňa Jarošová, vedoucí domácí péče. Podle ní se i rodiny pacientů chovaly zodpovědně a vycházely pracovnicím vstříc, co to jen šlo. A děvčata, zdravotnice? „I my jsme si zvykaly na nové podmínky, ale přístup ze strany zaměstnavatele nám vše usnadnil. Kolegyně, které měly v úplném začátku trošku sklon snad k nervozitě, podržely ty více v klidu, a tak se povzbuzovaly navzájem,“ říká Soňa Jarošová.

Je vhodné podotknout, že ono povzbuzování muselo být více než dva měsíce pouze telefonické. Tým byl zcela rozdělen tak, že se jednotlivé pracovnice nepotkávaly. I když pro vlastní organizaci práce to bylo mírně náročnější, vše se zvládlo i díky technice, kterou terénní pracovníci organizace mají standardně k dispozici. Trochu jiná situace byla u běžně nepoužívaných ochranných pomůcek. I díky vlastnímu přičinění se ale hned v úvodu nouzového stavu podařily zajistit, byť v omezeném množství, dvojkové respirátory, v prvních dnech měsíce dubna měla děvčata nejen obličejové plexištíty (Lubomír Pečiva z Rožnova pod Radhoštěm), ale i ´český zázrak´- ústenky z nano materiálu. Vlastnoručně šité bavlněné roušky brzy doplnily ty od dárců, postupně přicházely dodávky státu a Zlínského kraje. Co se týká desinfekce, služba je běžně předzásobena. „Je pravdou, že spotřeba se zvýšila, ale nedostatek jsme v žádném případě neměly,“ říká Soňa Jarošová a dodává: „Jsme zvyklé mít tak zvanou vatu. Takže například s vlastní zásobou rukavic jsme vystačily po celou dobu pandemie. A zrovna málo jich nepotřebujeme.“ Nicméně nouzový stav kvůli koronaviru v naší zemi před časem skončil. „Možná teď jsme u konce, ale takových situací ještě bude přibývat a my si musíme zvyknout v nich pracovat, dodržovat pravidla a být k sobě jako společnost ohleduplní. Například nosit ústenku, když je člověk nachlazený by mělo být automatické,“ hodnotí uplynulý čas Soňa Jarošová, která vnímá, že si, spolu s kolegyněmi a všemi ostatními, kteří přijdou do styku s větším množstvím lidí, prošla tak zvanou první linií.

Zlínské zdravotní sestřičky ´chariťačky´ prokázaly, že jsou profesionálky, které musejí samostatně pracovat, často udělat bez jakékoliv konzultace rozhodnutí, a to mnohdy pod tlakem nastalé neočekávané situace. A že jsou tým, který drží spolu. „Můj dík patří všem co nám umožnili i nadále pracovat, ať už zajišťovali především běžně nepoužívané ochranné pomůcky nebo nám třeba zajistili podmínky pro maximální rozdělení týmu. Kolegyním děkuji za týmového ducha a to, jak se podržely navzájem a perfektně dodržovaly všechna epidemiologická pravidla ještě dříve, než byla nařízena. A také našim pacientům a jejich rodinám, že nám věřili,“ dělá s úsměvem na rtech i v srdci tečku Soňa Jarošová. Tím jen potvrzuje, že tým jde rovnoběžně s posláním služby: Všímat si potřeb druhých, a to nejen těch na první pohled patrných, ale především těch nevyřčených, usazených na duši. K poslání zdravotních sester patří dokázat číst v očích a gestech potřebných a prostřednictvím odborných znalostí, zkušeností a empatie, umět pomoci nebo alespoň zdárně nacházet cesty k uzdravení či zmírnění utrpení. Toto vše je však třeba dělat s velkým porozuměním a úctou, jak říkala blahoslavená Matka Tereza, patronka služby: „Než dělat všechno perfektně, tak je lepší dělat chyby z lásky.“

Charitní ošetřovatelská služba Zlín, domácí péče, finanční podpora: dárci; prováděné úkony jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Bankovní spojení ČS, a.s., č.ú. 1400878319/0800.

Kdo nešije, není Čech. Děkujeme všem, kteří nás obdarovali šitými bavlněnými rouškami: sympatizující maminka (již seniorka) s dcerou (27.03.2020) ♥ dcera jedné uživatelky pečovatelské služby (25.03.2020) ♥ HOLÍK INTERNATIONAL s.r.o. (23.03.2020) ♥ Vietnamská komunita - Roušky pro Zlínsko (23.03.2020) ♥ statutární město Zlín (20.03.2020) ♥ Charitní domov pro matky s dětmi v tísni Zlín (19.-20.03.2020) ♥ Hana Puype (16.-18.03.2020) ♥ Jana Strouhalová (15.-18.03.2020) ♥ jednotlivé zlínské ´chariťačky´ ♥