O Boží požehnání prosíme pro ty, kteří se potkávají v odborném poradenství. Prosíme na přímluvu patrona, svatého Františka z Assisi, jehož památka je každoročně připomínána 4. října, aby zde uživatelé při řešení své životní situace nalézali správný směr.

Pokud se člověk ocitne v nejistotě, nesnázi či na životní křižovatce, je spolehlivým odrazovým můstkem naše poradna

Je to už několik let, co se ve dveřích našeho ´šatníku´, kde je darované ošacení vydáváno potřebným, objevil muž středního věku. Vypadal jako ´ten, který je na tom finančně velmi dobře a přiváží nám kvalitní oblečení, které mnohým pomůže´. Odpověděla jsem na úsměv i pozdrav a zeptala se, co nám přiváží pěkného. Znovu se usmál a odpověděl, že teď je jeho jediným majetkem igelitka s doklady a pár drobných v peněžence.

Nad mým ´promiňte´ mávl rukou. Ještě před pár dny měl firmu, dům, rodinu. „Ale moc jsem důvěřoval a nic nekontroloval, a to bylo špatně“ dodal. „Odešel jsem z našeho města, nepotřebuji soucit ani posměch. Moje blbost, můj problém. Mám zdravé ruce i hlavu, nebojím se pracovat. Vás prosím jen o čisté prádlo, mýdlo a ručník na začátek a slibuji, že se tu už neukážu.“

Vše požadované přijal s velkou pokorou. Na cestu jsem mu věnovala malou medaili Panny Marie. Jeho radost byla znatelná. Ještě se zeptal, na kontakt na ´odrazový můstek´. Nasměrovala jsem jej na poradenství. A on si opravdu pro další pomoc už nikdy nepřišel. Náš ´odrazový můstek´ zafungoval dobře, jako vždy. Noela

Naslouchání, dobrá rada, podpora, pomoc s odrazem ode dna

Mnohokrát děkuji za pomoc v mé špatné finanční situaci. Dostal jsem se svojí vlastní vinou do dluhové pasti a nevěděl, jak z toho ven. Díky profesionálnímu přístupu, radám a pomoci, se můžu konečně odrazit ode dna a začít znovu normálně žít. Ještě jednou mockrát děkuji za vše, co jste pro mě udělali, protože bez vás bych to určitě nezvládnul. Jan

Pane, prosíme, aby pracovníci vytvářeli v centru příjemné rodinné prostředí a byli vnímaví k potřebám uživatelů. Na přímluvu patronky, svaté Ludmily, jejíž památka je každoročně připomínána 16. září, jim pomáhej jednat tak, aby se tu senioři cítili šťastně a spokojeně.

Moc si vážím společenství, které tu pracovníci vytvářejí. Společenství, kam se naši přátelé, senioři, mohou rádi vracet

Ležela jsem v nemocnici s paní Zdeničkou. Prognóza byla neradostná. Přišla za ní návštěva, její syn s manželkou a malým synkem. Povídali, povzbuzovali, ale babička byla pořád velmi smutná a v depresi. Teprve když se loučili a vnouček dostal konečně slovo, tak hlasitě zaprosil: „Babičko, hlavně mi slib, že budeš na mojí promoci.“ A babička ožila, slíbila, že určitě ano a od té chvíle dostala novou chuť do života i k léčbě.

A já jsem si uvědomila, že podobně je to i s našimi uživateli. Když někdo plánovaně ze služby odchází, tak se loučí a ostatní mu říkají: „Budeme se na vás těšit, opatrujte se.“ A pak, když se zase objeví, tak říká, že se na všechny hodně těšil, a vzpomínka na Domovinku mu pomáhala zůstávat v radosti. Noela

Neocenitelné péče, ochota, vstřícnost. Existence Domovinky je malý zázrak

Upřímně vám děkuji za nepostradatelnou péči a starost o moji maminku. Zhoršení jejího zdravotního stavu byl pro nás velký problém. Potřebovala péči, dohled a pomoc s běžnými životními situacemi. Toto všechno dostala u vás, byli jste jí velkou oporou. A díky vám mohla být díky vám stále doma, ve svém prostředí. Kdo to nezažil, neumí si ani představit, co pro rodiny znamenáte. S vděčností Ivana

Vyjadřuji upřímnou vděčnost za vaši pomoc a podporu v době, kdy naše babička onemocněla a potřebovala zvýšenou péči. Viděli jsme, jak u vás doslova ožila. Velmi si vážíme personálu, který se k ní vždy choval s nesmírnou vlídností a ochotou. Je zřejmé, že svou práci děláte s velkou oddaností a lidskostí. Kamila

Pane, prosíme na přímluvu patronky, svaté Zdislavy, jejíž každoroční památka je 30. května, o požehnání pro azylový dům. Daruj trpělivost a laskavost těm, kteří zde pracují, aby tak mohli vykonávat svou službu důstojně a radostně.  

Pro klienty udělají maximum, jak pomoc využijí, je už jen na nich

S mladou, sypatickou, ochotnou a ukecanou Romanou jsem se setkávala nejprve v obchodě, kde pracovala jako prodavačka. Občas jsme spolu prohodily pár vět, takže jsem věděla, co ji trápí. Měla to doma těžké, její máma měla velkou zálibu v alkoholu, byla pak hodně agresivní a Romana cítila silnou potřebu nebýt u toho. Protože se za svou situaci styděla, stranila se svých vrstevníků, kteří měli doma pohodu a láskyplné zázemí.

Později jsme se potkávaly v naší službě poskytující osobám v krizi ošacení. Doprovázela tu své kamarády. Měla jsem o ni obavu, jak její přátelství s veselou partou chlapů z ulice dopadne. Postupně se začala přizpůsobovat jejich slovníku
i způsobu života. Brzy byla bez práce a čekala miminko s klukem z party. Ten to měl doma stejně náročné. Ale oba se začali snažit. Romana přestala pít, sehnali si ubytování a pracovali na brigádách. Pořídili výbavičku pro malé a občas si přišli něco doplnit. Modlily jsme se za ně, aby vydrželi.

Když se narodil krásný, zdravý chlapeček, přišli nám ho ukázat a bylo hodně radosti. Problémy ale přece jen nastaly. A řešení? Alkohol. Ztráta ubytování už byla jen otázkou času. V nouzi nejvyšší Romana, v té době už bez přítele, získala ubytování v azylovém domě. Když jsem ji potkala, byla šťastná, že je konečně v klidu a má kde s malým bydlet. Vím, že tady pro ni udělají, co bude v jejich možnostech a záleží jen na ní, jak podanou ruku využije. Noela

Pomoc s hledáním bydlení, naslouchání a opora při urovnávání rodinných vztahů

Chtěla bych vám poděkovat, že jsem u vás mohla být s mými dětmi, když jsem to nejvíc potřebovala. Moc se mi k vám nechtělo, ale u vás jsem konečně měla klid a taky jsem se naučila poslouchat dobré rady. Všichni, kdo mi pomohli, si zaslouží, abych jim napsala, že jim děkuji, že byli se mnou. Často vzpomínám. Alena 

Pane, prosíme, aby s pomocí své patronky, svaté Anežky České, jejíž památka je každoročně připomínána 13. listopadu, vnášeli pracovníci pečovatelské služby do domovů uživatelů účinnou pomoc i naději; jim samotným daruj trpělivost a radostné a obětavé srdce.

Trpělivost, laskavost, schopnost naslouchat. Je toho daleko více, za co nejčastěji děkují uživatelé služby

Krátce jsem zazvonila a klíčem si otevřela vchod do bytu. „Dobrý den, Charita je tady,“ volám do bytu. „Dobrý den, to jsem rád, že jsi tady, Charito,“ ozývá se mužský hlas uvnitř. Nasazuji si návleky a jdu se seznámit s naším uživatelm, kterého dnes vidím poprvé. Jsem překvapená. Místo seznamování jen oba udiveně vyhrkneme: „Ahoj!“ Naposled jsme se viděli na základní škole. Kluk o pár let mladší než já a pěkné číslo. A teď na vozíku.

„Víš, vždy jsem si chtěl život užít a nekoukal jsem kolem sebe, co způsobuji ve svém okolí. Těžká nemoc mne postavila do reality. Jsem odkázaný na pomoc druhých. Mám jen bráchu a tomu jsem provedl pár lumpáren, ten mi nepomůže. Ale představ si,“ říká s údivem, „že tu mám v baráku dva sousedy, kteří mě často navštěvují, třeba si přijdou jen pokecat, nebo mi pomohou vyřídit, co potřebuji. Chápeš to? Jít za někým, kdo je na vozíku a zeptat se, jestli něco nepotřebuje. To by mě nikdy nenapadlo. No a teda taky nechápu práci pečovatelek,“ dodává. „Dojdou sem, osprchují mě, vymění plínu, uklidí, odnesou špinavé prádlo a přinesou čisté, nakoupí, připraví jídlo a jsou na mě milé a ještě často poslouchají moje brblání. Jsem vzteklý, ale sám na sebe.“ A přidává pár jadrných výrazů. Při loučení se svěří, že teď už jen čeká na domov pro seniory. Ještě mu není šedesát. Noela

Úcta, důstojnost, empatie, srdce nadlani i čas na milé slovo

Velký dík za veškerou péči, kterou vaše služba více než šest let poskytovala mé tetě. O pečovatelkách vždy hovořila moc pěkně, byla spokojená, jejich službu, dovedla ocenit. Vnímala jejich těžkou práci, či spíše poslání. O to víc si vážila toho, že vedle běžných povinností si našly čas na milé slovo. Ještě jednou moc děkuji. Anna

Prosíme za vzájemné porozumění a trpělivost zaměstnanců a klientů domácí péče. Pane, pomáhej zdravotním sestrám, aby jako jejich patronka, svatá Matka Tereza, jejíž každoroční připomínka je 5. září, ochotně prokazovaly milosrdenství.

Slova obdivu k naším sestřičkám často slyším i od pacientů, které navštěvuji. Moc si jejich práce vážím

Když jsem před lety navštívila svoji maminku ve zlínské nemocnici, přišla do pokoje starší, milá sestřička. S láskou se skláněla k pacientkám, podala léky, upravila polštář. V jejích očích ale byla, i přes trvalý úsměv, znát únava. Chtěla jsem ji povzbudit, že její směna už je jistě u konce a ona si bude moci doma odpočinout. Odpověď mne zaskočila. Řekla mi, že je ze Slavičína, a protože zítra ráno nastupuje na další dvanáctku, ulehne na matraci v laboratoři a domů na víkend nepojede. Kdyby si tři sestry, které zde pracují, nevycházely takto vstříc, muselo by se oddělení zcela uzavřít. 

Tehdy jsem si možná prvně uvědomila, jak náročnou práci sestřičky mají. I to je jistě důvod, proč často slyšíme, že nejen v nemocnicích scházejí. A tak všem ´charitním´ děkuji, že jsou pořád tady, že nikam ´neutekly´. Noela

Dožít doma. Přání blízkých je splnitelné

Upřímně děkujeme za dlouhodobou a obětavou péči, kterou jste poskytovaly naší mamince. Vaše práce je nejen odborně velmi náročná, ale také lidsky mimořádně cenná. Vaše trpělivost, laskavý přístup, profesionalita a empatie významně přispěly ke kvalitě života naší mámy v těžkém období. Vaše přítomnost a ochota pomáhat nejen po zdravotní, ale i psychické stránce, byly pro nás obrovskou oporou.

Díky Vašemu nasazení jsme mohli mámě dopřát důstojné a klidné prostředí domova. To pro celou naši rodinu mělo nesmírný význam a půjde pro nás navždy o důležitou vzpomínku. Ještě jednou Vám z celého srdce děkujeme za Vaši péči a přejeme mnoho sil, zdraví a uznání za Vaši práci. S úctou a vděčností, Pavla