22. ledna 2020 Články

Vytvářet umělé strachy … Copak nestačí, co nám sám život přináší?

„Udělala jsem pár kroků a najednou se za mnou v té tmě ozvaly šoupavé kroky a já jsem ucítila prudkou bolest v levém rameni.“ Takto nějak spisovatel zformuloval větu, která mi způsobila hodně strachu. Šoupavé kroky ve tmě, které se blíží …

V pubertě jsem se pustila do detektivek, které jsem hltala co den, to kniha. Byla to díla slavných i méně slavných autorů, které jsem si nosila z městské knihovny, když jsem přečetla všechno, co nabízela knihovna domácí. Tolik autorů jsem znala a jejich hrdiny. Hercule Poirot, Sherlock Holmes a mnoho dalších, dnes už si naštěstí ani nepamatuji většinu jmen. Byly to chvíle dobrodružství a napětí. Co vše se v příběhu odehraje, kdo je pachatel, jak to dopadne. No, ještě že jsem měla brzy jiné starosti.

Pak ještě tvář za oknem. V knize Arthura Conana Doyla mě děsila fotografie obličeje přimáčknutého na sklo. Kolik strachu mi ten obraz způsobil. Jít někam ve tmě bylo pro mě nemožné. Až později jsem si uvědomila, jak mi některé knížky ublížily. Je to dnes už docela jasné, kolik potíží nám může způsobit špatná strava, jak dnes už dokážeme hlídat, abychom omezili přísun škodlivých potravin do svého těla. Ale to, co si uložíme do hlavy, nám může ublížit ještě víc. A nevím, jestli je horší, když vidím něco špatného ve filmu, na ´vlastní oči´, nebo když je to v knize, kde pracuje moje obrazotvornost. 

Tak nám přeji, abychom si nevytvářeli umělé strachy, stačí to, co nám život přináší. Noela Frolková, pastorační asistentka