1. listopadu 2019
Články
Paní Radka (jméno smyšleno) navštěvovala naši ambulantní službu pro seniory velmi ráda. Vždy, když ji ráno přivážel její syn, který o ni s láskou pečoval, neopomenul při loučení na objetí a polibek. Bylo to vždy až dojemné. Její cesta zpět byla už na pracovnících sociální služby.
Když jsme jednou spolu šly procházkou k ní domů, vyprávěla mi, sedíc na kolečkovém křesle, o svém koníčku. Když byla ještě zdravá, měla ráda vyrazit někam autem, cestovat sama, třeba do Alp a potom navštěvovat ta místa, která si předem vybrala. S nadšením v hlase mi sdělovala, že dokázala tiše sedět hodiny a pozorovat cesty mraků, stmívání, západ slunce, nebo pouhý pohyb něčeho malinkého v trávě. S touhou po krásné přírodě dokázala dlouho usilovně pracovat v kanceláři. A pak jí to nádherná příroda vynahradila. Tvrdila mi, že se nikdy nebála, dokázala spát v autě a být odkázána jen na sebe i na osamělých místech. Měla tolik nádherných zážitků! A když ji zaskočila mrtvička, snažila se hodně bojovat. Neuměla si představit život bez přírody a cestování. Ale už se jí vstát nepodařilo.
Když jsem paní Radku vezla domů v pátek, vzpomínala na jedno setkání, které se uskutečnilo před rokem, když cestovala do Rakouska. A nestihla mi to dovyprávět. Loučila jsem se s ní se slovy, že po víkendu mi to všechno musí podrobně doříct. Ale v pondělí už nepřišla. Další atak nemoci byl silnější ... +Noela Frolková, pastorační asistentka
Všech svatých
Sollémnitas ómnium Sanctórum
1. listopadu, slavnost
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Commemorátio ómnium fidélium defunctórum
2. listopadu, památka
