19. září 2017
Střípky z azylového ubytování
O setkáních a drobných příhodách Jany Č. (3) Paní Jana Černá pracuje ve zlínském azylovém domě pro maminky s dětmi již devatenáct let. Za tu dobu se setkala s mnoha lidmi. Setkala se s uživateli služby, jejich příbuznými či rodinami. Setkala se s příznivci služby a organizace, podporovateli a také dárci. Je tedy pravděpodobné, že občas se přihodí více či méně očekávané setkání, příhoda, kde výše jmenovaní hrají nějakou roli.
Svému příspěvku bych mohla dát třeba název "Zpráva o charitním domově pro matky s dětmi v tísni ve Zlíně", ale to, jak čtenář nejspíš uzná, až přečte řádky, je velmi nadsazené. Tak tedy jinak. Chtěla bych se podělit o střípky z prožitých setkání v tomto roce. Nebudu samozřejmě uvádět žádné podrobnosti, ani jména, ani souvislosti, ze kterých by mohl někdo něco vyvozovat a dedukovat, protože i s tím mám za dlouhá léta strávená s maminkami v tísni své, ne vždy dobré, zkušenosti. Ale mohu zcela zodpovědně říci, že všechny situace, o nichž budu psát, se mi skutečně staly.
(3)
Občas chodíme s manželem do divadla. Přestávku si pravidelně zpříjemňujeme výborným obloženým chlebíčkem a skleničkou vína. Ne jinak tomu bylo i při naší návštěvě zlínského kulturního stánku na konci sezóny. Usadila jsem se ke stolečku a netrpělivě vyčkávala na manžela. Sotva jsme si připili, opřisednutí k nám požádal pár, držící v ruce taktéž chlebíčky a sklenku vína. Po chvilce okukování se paní osmělila a s trochou rozpaků mne oslovila: "Mohu se Vás na něco zeptat?" Přikývla jsem a diskrétně dodala, že bychom se snad mohly znát.
Nakonec nám divadelní přestávka téměř nestačila. Chtěla mi toho tolik říct o dětech, práci, rodině. Její zmínka, že na pobyt u nás často a ráda vzpomíná, mne moc potěšila.
Jana Černá ♥
Sociální službu finančně podporují Zlínský kraj, statutární město Zlín a dárci.
