12. listopadu 2018
Střípky z pečovatelské služby
Svatá Anežka Česká, 13. listopadu, památka „Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o přestárlé, povzbuzovala bezradné a tak byla schopna šířit pokoj a smíření, dodávat útěchu a vlévat novou naději." (Jan Pavel II.) Terénní pracovníci vyjíždějí denně do domácností, aby poskytli potřebnou péči starým a nemocným lidem. Nejen to. Mnohdy je čekají nečekané překážky ...
Když se řekne ´pečovat´, mnozí si představí dvě osoby, pečujícího a opečovávaného. Máma či táta se sklání nad batoletem, radují se z každé společné chvilky. Člověk se ani nenaděje a role se vymění. Dospělý potomek se sklání nad (pra)rodičem, který se, stejně jako to malé dítko, bez podpory a pomoci neobejde.
A to je moment, kdy do života mnohých rodin vstupuje ´ruka podaná v nesnázích´. Tou jsou profesionální poskytovatelé sociálních služeb. Mezi ty nejstarší, tak zvané domácí péče ve městě, patří Charitní pečovatelská služba Zlín.
Terénní pracovníci vyjíždějí denně do domácností, aby poskytli potřebnou péči starým a nemocným lidem. Nejen to. Mnohdy je čekají při práci nečekané překážky. „Jako každé ráno jsem i první srpnovou středu vyjela podle pokynů k jednotlivým uživatelům služby. Když jsem před devátou hodinou chtěla odemknout dveře paní Vlasty, nebylo to možné. Při dalších pokusech, jsem zaslechla tiché opakované volání: Já nemůžu,“ popisuje situaci, kdy je potřeba velmi rychle jednat, jedna z pečovatelek. Obratem tedy zkontaktovala sociální pracovnici, která se věnovala zajištění náhradních klíčů či otevření bytu, sama mezitím zavolala lékaře. Výsledkem byla hospitalizace paní Vlasty. Lékař zkonstatoval, že pokud by paní zůstala déle bez pomoci, situace mohla skončit zcela jinak.
Ač je to k neuvěření, v tentýž den, pár set metrů od místa popsané události, zastihla kolegyně pečovatelky paní Lenku, která službu využívá dvakrát v týdnu, ležící na divanu, celou uplakanou. „Paní Lenka mi řekla, že den před mojí návštěvou upadla a od toho momentu ji vše bolí a hlavně se jí velmi špatně dýchá,“ tlumočila slova uživatelky pracovnice služby. A zase a znovu, rychle se rozhodnout, jak nastalou situaci řešit. I paní Lenka byla, byť velmi krátce, hospitalizována. Naštípnutá žebra ji ještě nějaký čas trápila.
Není pochyb, že terénní péče je náročná. K tomu, aby byla poskytována na té nejvyšší úrovni, nestačí odbornost, ani dobré zázemí. Tím nejdůležitějším je poskytovat péči s láskou a vědomím, že jde o poslání. „Svatá Anežka, patronka služby, je naším vzorem v péči o druhé. Když se tak nad tím zamýšlím, všechna děvčata jsou vlastně Anežky,“ říká s úsměvem vedoucí pečovatelské služby, paní Zdeňka Vlčková a dodává: „Starost o druhé a láska, s jakou děvčata péči poskytují, to se nedá naučit, to musí být v srdci.“
Závěrečná modlitba z breviáře
Bože, Tvá služebnice Anežka šla za Tvým voláním, zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu, následovala Tvého ukřižovaného Syna a došla do nebeské radosti; na její přímluvu veď i nás, abychom nelpěli na věcech pomíjejících a dosáhli slávy věčné. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Pavla Romaňáková, projektová manažerka
Terénní pracovníci vyjíždějí denně do domácností, aby poskytli potřebnou péči starým a nemocným lidem ...
