Její úsměv mám stále před sebou
Na jaře se do naší ambulance objednala paní, jíž dám křestní jméno Patricie. Po telefonu mi běžné příjmení nic neřeklo, ale po zazvonění u dveří jsem zjistila, že se s paní Patricií znám z mateřské školy, kam jsme společně vodily naše děti. Po uvedení do konzultační místnosti stačila pouze říct: „Mám manžela v terminálním stádiu rakoviny a chtěla bych si ho vzít z nemocnice domů,“ a v proudu slz usedla do křesílka.