4. prosince 2019 Články

Ocenění Charity Zlín´Pracovník roku 2019´pro paní Zuzanu

Ruka podaná v nesnázích. Objímací polštář, symbolizující jak vizi organizace, tak především ocenění, které získává v čase adventním jeden pracovník Charity Zlín nejen za věrnost organizaci, profesionalitu, empatii. A i když je cena jenom jedna, každému ze zaměstnanců patří malý kousek polštářku.

Dnes, po mši svaté, konané každoročně v úvodu Adventního času v Charitě Zlín, převzala ocenění ´Ruka podaná v nesnázích´ za rok 2019, paní Zuzana Vlčková. Prvními gratulanty byli Aleš Dufek, náměstek zlínského primátora a ředitel zlínské Charity, Vlastimil Vajďák: "Rád se dívám a nebo poslouchám člověka, který má svoji práci rád a dělá ji dobře. A je jedno, jestli je to včelař, nebo tesař, nebo cokoliv jiného. A pokud ten člověk svoji práci dělá již delší dobu, má to pro mě mnohem větší váhu. Jsem rád, že je pro mě právě paní Zuzana Vlčková takovým člověkem."

Oceněná paní Zuzana Vlčková, pracuje ve zlínské Charitě od 1.1.1996. V tom roce, ovlivněna ztrátou blízkého člověka, se zamýšlela nad svým životem a hledala, kde by mohla být užitečná a jak by se dalo pomáhat nemocným nebo opuštěným lidem. Své místo našla v tehdejší CHOPS, což byla Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba Zlín (nyní jde o dvě samostatná střediska). Paní Zuzana se vydala na dráhu terénní pečovatelky. Přiznává, že ráda vzpomíná nejen na své první, ale i další klienty: "Hodně se mi zapsali do srdce. Chodila jsem k asi devadesátileté paní. Moc hodná stařenka to byla, ale nemluvila. Byla celé dny doma sama. S pomocí došla do koupelny na ranní hygienu a potom ke stolu k jídlu. Byla velmi trpělivá a tichá. Vždy před odchodem jsem ji, stejně jako ostatní kolegyně, uložila do postele. A přesně tak jsme ji nacházely při další návštěvě. Když jsem jednou ráno od ní odcházela a loučila jsem se s ní křížkem na čelo se slovy, že přijdu zase v poledne, tak mi řekla: ´Máš modré oči.´ Já jsem se úplně vylekala. Bylo to tak nečekané, ale dojemné. To byla jedna jediná věta, kterou jsem od ní slyšela. Vždyť ona mohla říct úplně něco jiného. Že ji něco bolí, že je celý den sama... Ale ona se dívala do očí."

Do domácností za klienty se vydávala sedm let. Pak nastala nečekaná změna. Přišel úraz a všem bylo více než jasné, že v terénní pečovatelské službě již nemůže pracovat. Nebyl to pro ni ani trochu veselý čas. Přijala nabídku zaměstnavatele a přešla do tehdejšího centra sociální pomoci. "Na starost jsem dostala příjem ošacení a jeho distribuci potřebným. V této práci jsem se našla," říká Zuzana Vlčková, jejíž touha být s lidmi a pro lidi, je po celá léta, co pracuje v Charitě Zlín, stejná. A na tom nic nemění ani fakt, že se v současnosti věnuje i administrativě v pečovatelské službě. Takže se vlastně do milované služby tak trochu vrátila.

Co říkají o své kolegyni její nejbližší spolupracovnice?

Noela Frolková, pastorační asistentka: "Je to spolehlivá a čestná ženská, je otevřená pro názory druhých, dá se s ní domluvit. Na všem. Je to super parťák a hlavně za ta léta ostřílený ´chariťák´, kterého hned tak někdo nerozhodí. Cítím se s ní dobře a v pohodě. Moc ji mám ráda."
Vlasta Pfefferová, letitá kolegyně: "Zuzka je dobrá kamarádka, ochotná kdykoliv pomoci. A co vím, obětavá babička pro všechna svá vnoučata."
Pavla Romaňáková, projektová manažerka: "Na lidech si cením upřímnosti. A těší mne, když to, co říkají, také žijí. Ráda spolupracuji s těmi, kteří vnáší do práce kus sebe, jsou přemýšliví, kreativní, ochotní a tak zvaně nekopou za sebe, ale za kolektiv, za firmu. Tyto, pro mne důležité hodnoty, má paní Zuzana. Jsem spokojená, že je součástí našeho týmu."
Helena Slováčková, dlouholetá spolupracovnice: "Vstřícná, laskavá ke všem. Naše sluníčko."
Hana Štěpánková, dobrovolnice: "Zuzka? Dobrý člověk velkého charakteru. Milá, přátelská, pracovitá. Také duchovní podpora pro mnoho lidí."