Snažme se žít v pokoji. A pokoj přejme i našim zemřelým
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, 2.listopad, památka „Debile, blbče, z tebe nikdy nic nebude!“ Nato se ozvala rána, pak pláč. A pak znovu výkřik: „Neřvi a počítej! Tři plus dva, no … ne, zase špatně!“ Takto se u našich sousedů za zdí psaly úkoly s malým Františkem. Jeho táta neměl jen silný hlas (u nás se říkávalo, že ´řval jak na lesy´), ale i pádnou ruku. A i když jsem v té době byla malá, uvědomovala jsem si, jak musí být těžké přemýšlet nejen nad úkolem do školy, když je nad vámi napřažená ruka ...