Nouzový stav kvůli koronaviru v naší zemi skončil v půli května. U mnohých profesí se tak ale, ze dne na den, stát nemohlo a v nastavených opatřeních bylo nutné dál pokračovat. Třeba i v terénní pečovatelské službě, která setrvávala ve dvou týmech až do konce měsíce. První červen tak byl pro pečovatelky velkým dnem. Po sedmdesáti dvou dnech se menší pracovní skupiny opět sloučily a vrátily se k ´normálu´, co se zázemí týče. Ale ať už byla situace jakákoliv, jedno je jisté...
Jsou profese, kde není možné činnosti jakkoliv omezovat. Mezi ně patří i sociální a zdravotní služby, a tak potvrzujeme, že: Jedeme dál! Nepřestáváme poskytovat sociální a zdravotní služby, pokračujeme v pomoci těm, kteří se bez podpory druhé osoby neobejdou. Stále platí: Jsme tady pro ně, pro vás! Charita Zlín = ruka podaná v nesnázích.
I když mnozí žijí pro současnost, někdy je dobré se ohlédnout. Třeba za koronavirovým časem v Charitní pečovatelské službě Zlín. Nouzový stav v naší zemi byl vládou vyhlášen 12. března. Že šlo o informaci, která mnohé vyděsila, je bez diskuse. A když z médií od tohoto dne téměř jednohlasně vycházely až katastrofické zprávy, lidé, zvláště ti staří a nejvíce zranitelní, začali mít strach. "V terénu pečujeme o více než dvě stovky osob. Převážně jde o seniory, kteří jsou často omezeni na pohybu, kteří jsou často během dne sami. A samozřejmě mají jako kulisu televizi. Tak se není čemu divit, že u těch citlivějších přišly pochybnosti, nejistota, velký strach," říká Zdeňka Vlčková, vedoucí pečovatelské služby. A to byla chvíle, kdy terénní pečovatelská služba, která v souvislosti nastalou situací očekávala velký nárůst žadatelů o službu, zaznamenala po týdnu negativních zpráv opak. V půli března přicházely první žádosti na zrušení služby. I netradičně. "Jedni uživatelé, starší manželé, položili na zem před vstupní dveře vzkaz pro pečovatelku, aby nevstupovala. Vůbec je nanapadlo, že by mohli zatelefonovat, situaci s námi probrat a ujistit se, že jsme vybaveni ochrannými pomůckami a dodržujeme veškerá hygienická opatření," popisuje situaci Zdeňka Vlčková a dodává: "Obdobné to bylo i u dalšího uživatele, staršího muže, který žije sám. Ten sice dveře pootevřel, ale jen proto, aby malou škvírku využil ke sdělení, že se bojí." A tak se začaly bát zase pečovatelky. Bát o zdraví ´svých´ opečovávaných seniorů, kteří najednou měli zůstat bez pomoci. Nakonec takovýchto případů, i díky výtečné práci sociálních pracovnic - pomoci na telefonu, až tak moc nebylo a přišla i ona vlna nových žadatelů o domácí péči. Zcela bez podpory senioři nezůstali. Díky uzavřeným firmám se více zapojily rodiny, což je skvělé a tak nějak by to mělo být i v běžném životě. Dělit péči o blízké mezi rodinu a sociální službu.
Krom zpráv v médiích, vyvolávajících nejistotu v celém světě, přicházela během posledních tří měsíců ze strany státu a jednotlivých ministerstev k poskytovatelům sociálních a zdravotních služeb konkrétní doporučení, pokyny a metodiky. A tak i v pečovatelské službě bylo jedno významné preventivní opatření zavedeno. Pracovnice se musejí rozdělit na menší skupiny, které se nebudou potkávat. Znamenalo to v podstatě obratem zajistit prostory, přeinstalovat počítače a přestěhovat část zázemí. "Nejnáročnější byl začátek této doby. Nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat, co nás potká. Bylo těžké si zvyknou na to, že každou minutu může přijít někdo z uživatelů, rodinných příslušníků či pracovníků, že se s Covidem setkali nebo dokonce nakazili a my budeme všechny v karanténě," říká k nastalé situaci terénní pečovatelka Bára Bridová Jančíková a dál popisuje: "Věděly jsme, že druhá skupinka, která zůstala v sídle služby, je na tom úplně stejně. Měly jsme úzký telefonický kontakt. Nechyběly informace ani ochranné pomůcky a vše ostatní, co jsme pro práci potřebovaly." Nebylo to jistě jednoduché, ale už je jasné, že pečovatelky tuto ´divnou´ dobu daly tak zvaně bez ztráty kytičky. "Je to dobrá zkušenost. Musely jsem se naučit jinak přemýšlet u organizace práce i převzít činnosti, které běžně neděláme. Jsme pyšné, že jsme vše zvádly," dělá tečku za odděleným časem Barbora Bridová Jančíková. Ale že se ze všeho nejvíce těšily, až se zase spojí v jeden tým a vše bude ve starých kolejích, je pravda pravdoucí.
Žádná slova díků na adresu všech pracovnic přímé péče nejsou dostatečná. Díků za to, jak přistupovaly k celé neznámé situaci, k uživatelům, za to, že je neopoštěla dobrá nálada a humor. A hlavně za jejich úsměv očima. Poděkování ale musí být vysloveno i na adresu uživatelů a jejich rodin. Zvláště za milé situace, které pečovatelkám zůstanou navždy v paměti. "Bylo až dojemné, když u dveří služby zazvonila dcera jedné uživatelky a přinesla nám šité roušky. Další přinesla malá voňavá, vlastnoručně vyráběná mydélka. ´Pro radost´, řekla mi. To nás opravdu moc potěšilo. Vážíme si toho, že nám rodiny napsaly, či přišly poděkovat, podpořit nás. Situace nebyla pro nikoho lehká," říká Zdeňka Vlčková a pokračuje: "I rodiny si zaslouží poděkování. Za to, jak situaci zvládaly a za důvěru, kterou do nás vložily. Jen tak jsme to mohli společně zvládnout. Moc si toho vážíme."
Charitní pečovatelská služba Zlín, finanční podpora: Zlínský kraj k Zajištění dostupnosti sociálních služeb na území Zlínského kraje pro rok 2020 a Zajištění priorit sociálních služeb na území Zlínského kraje pro období 2020 - 2022 (r.2020), statutární město Zlín a dárci - děkujeme. Bankovní spojení ČS, a.s., č.ú. 1400878319/0800. Bankovní spojení ČS, a.s., č.ú. 1400878319/0800.
Ing. Pavla ROMAŇÁKOVÁ
projektová manažerka
Tel.: 603 491 601 E-mail: _8IvRWhg88Ak1~l7VX~J27d4YanBZd54Ys